1950 - 1960
Kronika obce Zahrádka 1950 - 1960
1950
Dne 1. ledna vstoupil v platnost zákon o rodinném právu, všechny svatby se budou konati na národním výboru, budou utvořeny malé obvody zahrnující několik obcí dohromady. Naše obec jest přidělena do obvodu vrčeňského, kde jest zřízen úřad matriční, staré matriky zůstanou na farních úřadech.
1951
1952
- zda chce zemědělec vstoupit do JZD
- jak souhlasí s hospodářsko-technickou úpravou pozemků
- jak se naloží z půdou Františka Chodory , zda se má přidělit zemědělcům do nuceného nájmu
1953
J Z D
1954
1955
Zahájení autobusového provozu
1956
Les
Děda Míků
Dřevěné stavby
Ještě počátkem tohoto století se nacházelo v naší obci značná část dřevěných obytných budov. Tyto budovy byly vesměs postaveny koncem 18. a začátkem 19. století. Obvodní stěny těchto budov spočívaly na nízké podezdívce z kamene, která byla vyzděna bez sebemenšího základu v zemi, jen tak na terénu, takže vzniká dojem, že nejdříve byla chalupa postavena a pak dodatečně podezděna.
Na stěny vybírali tesaři jen to nejpevnější vyzrálé dřevo, které hladce otesali, venkovní stranu ohoblovali a z těchto dřev sroubili as 2,10m vysoké stěny, spáry mezi dřevy vycpali mechem. Vrchní dřeva na obou stěnách v průčelí stejně tak i na stěnách u příček a stropní trámy, jež nesli povalový strop, byly ponechány značně delší, než ostatní dřeva ve stěně. Do postraních stěn byly zapuštěny tak, že jejich konec na přední straně, tj. u vchodu přesahoval obvodní stěnu až o 1,20m, kdežto na zadní straně jen o 50cm. Stropní trámy celé, u ostatních dřev jen přesahující části byly čistě ohoblovány a jejich spodní hrany a konce byly pečlivě zaobleny. Tyto převislé části byly na horní straně zašalovány prkny a do jejich konců byly zapuštěny krokve. A tak byl vytvořen okap či zásep, jak se tehdy říkalo. Vzdálenost mezi krokvemi byla často větší než 2m, podle toho, jak stropní a příčkové trámy byly od sebe vzdáleny. Latě byly sekané, 5cm silné, a byly do krokví přibíjeny dřevěnými březovými hřeby, pro něž byla lať provrtána a krokev navrtána.
Krov býval hambálkové soustavy a byl podepřen nízkou stolicí uprostřed hambálku, sklon střechy poněkud příkrý aby voda z doškové kritiny snáze seběhla a došky neshnily. Došky se dělaly ze žitné slámy. Okraje střechy při šítech a první šár při okapu byl pokryt šindelem a sláma došků, přesahující dolů na šindel, bývala po celé délce střechy, uprostřed šindelů kolmo uřezána. Vrstva slámy na nové doškové kritině bývala přes 30cm silná. Po hřebenu položili víchy slámy a pak pokryli hřeben drnem. Na drahách nařezali háčkem drny o rozměrech as 50x100cm, odloupali je a po žebříku vynášeli na hřeben. Jednotlivé pásy kladli na hřeben delší stranou ve směru krokví a na jejich užší straně jeden přes druhý z polovice překládali. Takto zhotovený hřeben vypadal mohutně a rostl na něm později nebřesk.
Štíty byly ošalovány prkny a v každém z nich byly vyřezány dva kruhovité otvory do 15cm pro osvětlení půdy nebo sípky . Odkapní prkna pod štítovými prkny bývala pěkně vyřezávaná. Štítová prkna stejně jako všechna ostatní v celé budově byla přibita kovanými hřeby.
Dřevěné stavení bývalo zpravidla 4,5m široké a 11m dlouhé. Vpředu, obyčejně proti jihu nebo jihovýchodu se nacházela velká světnice – sednice se tehdy říkalo. Bylo 4m široká a 4,5 dlouhá. Tato místnost měla dvě malá okna o rozměru 60x70cm, jedno v průčelí a druhé z boku na přední straně. V této velké sednici se zpravidla bydlelo. Podlaha bývala z hoblovaných, značně širokých prken (50cm).
Pod touto místností býval také sklep do něhož se chodilo po schodech ze záspy. Vchod byl vždy ležatý a uzavíral se poklopem ze silných prken po kterých se také chodilo.
Uprostřed stavení se nacházela předsíň 2,5m široká a 2m dlouhá. V předsíni bývala podlaha z pálených cihel v některých případech jen udusaná hlína. U domovních dveří směrem k zadní světnici byly umístěny žebříkové schody, po nichž se chodilo na půdu.
Jedinou zděnou místností v celém dřevěném stavení byla „černá kuchyně“, která byla umístěna proti předsíni v zadní polovině budovy. Její zdi byly nejméně 60cm silné a byly vyzděny z kamene až do výšky stropu, pak byla cihlami zklenutá ze všech čtyř stran, uprostřed klenutí byl ponechán otvor pro komín. Komín vyzděný přímo na klenbě měl vnitřní světlost 60x60cm a nazýval se „komín prolézací“, protože kominík při čištění komínem prolézal. Za podlahu sloužila udusaná hlína. V černé kuchyni bylo ještě ohniště a na něm ještě ústa do pece, která byla vyzděna z cihel při zadní stěně v malé sednici, kde svými rozměry 150x210x130cm zabírala hodně místa. Vždyť tato sednice byla 4m široká a jen 3,30m dlouhá. Měla rovněž prkennou podlahu a v přední, boční stěně jedno malé okno.
Dřevěné stěny byly zevnitř vymazány 3cm vrstvou lepenice, tj. hlínou smíchanou se slámou. Aby lepenice na stěnách dobře držela, byly do stěn naseknutých dlátem naraženy ve vzdálenosti 10cm, vždy šikmo vzhůru, ručně sekané, březové klínky. Podobně i povalový strop byl udělán s lepenicí s tím rozdílem, že nebylo použito dřevěných klínků, ale jednotlivé kuláče, byly hlínou a slámou obalovány a pak k sobě přisazeny.
Futra u všech vchodů byly nízké a při procházení bylo nutné se sehnouti, dveře byly udělány ze silných prken na pero a drážku se zapuštěnými svlaky.
Stávalo se, že po 100 a víceletém užívání setleli spodní dřeva obvodních stěn a majitelé chalup nahnilé stěny rozebrali, na místo nich z kamene a vepřovic z hlíny postavili nové, často až 80cm silné zdi. Zřídka se stávalo, že majitel rozboural dřevěnou chalupu celou a místo ní postavil novou zděnou. Postupně nahrazovali též sešlou kritinu doškovou taškami.
Tak zvolna mizely dřevěné chalupy jedna za druhou a dnes se nachází v obci dřevěná chalupa pokrytá došky pouze jediná. Bývalé popisné číslo 10. Rozměry jsou uvedeny z tohoto čísla.
1957
Postupem doby změnilo se náboženské založení většiny zdejších obyvatel, ustala téměř docházka do kostela a zanikají některé náboženské zvyky a obyčeje. Aby si mohli následovníci učinili v budoucnu představu, jak tomu dříve bylo, uvádím tuto stať.
Ještě počátkem tohoto staletí byli zdejší občané velice pobožní. S modlitbou uléhali, s modlitbou vstávali a nebylo jediné rodiny v obci, aby v neděli někdo nešel do kostela. Starší lidé, zejména výměnkáři, chodili na ranní mši svatou, mladí hospodáři, hospodyně s dětmi a svobodná mládež na velkou mši. Ti co nemohli z vážných příčin jít do kostela, se modlili z modlitebních knížek doma.
Do kostela se oblékali v nejlepší šaty vesměs černé, ženy nosívaly sukně tak dlouhé, že se jim div nevlekly po zemi. Muži nosívali vysoké boty, které byly vyleštěny jako zrdcadlo. Velkou pozornost věnovali také úpravě kníru, který se v té době nosil. Proto si každý oholil bradu již v sobotu, vousy pomazal pastou – pomádou na vousy, se tehdy říkalo – pak si je natočil a aby mu vousy zůstaly pěkně natočené a nerozlézaly se, přitáhl je páskou, kterou odkládal až před odchodem do kostela.
Věřících se sešlo vždy tolik, že kostel v Čížkově býval úplně naplněn. Vpředu u mřížky před oltářem stávala školní mládež, chlapci po pravé straně a děvčata po levé. Za školáky stávala také tak rozdělena „svobodná chasa“ a za ní poblíž dveří v témže pořadí muži a ženy. V kostelních lavicích sedávali pouze staří a ženy s dětmi, které ještě do školy nechodily.
Každý dbal také toho, aby přišel do kostela včas a proto, když začal sloužit mši farář Zahradník nebo kaplan Bláha nepřicházeli již opozdilci.
Po mši na cestě z kostela zacházeli muži, ovšem jen ti, co měli peníze na „holbu piva“ nebo „štamprličku kořalky“ do hospody ke Kouskovi a ženy šli koupit dětem za krejcar (2 haléře) cukroví k hokynáři Palcovi.
Neděle bývala vždy dnem pracovního klidu a hlavně o svátcích, vyjma obsluhy dobytka a vaření se na práci ani nesáhlo. Pamatuji se dnes ještě velice dobře, když jsem jako 5tiletý chlapec prosil o velikonoční neděli svého dědečka (nar. 1835), který se právě doma modlil, aby mě udělal píšťalku. Přesto, že mě měl velice rád a nikdy mě ničeho neodepřel, tehdy mě řekl: „Nevyrušuj mě, když se modlím, dnes se nesmí nic dělat, to bych měl velký hřích“ a píšťalku mi neudělal.
Svěcení ratolestí
Na květnou neděli a na velikonoční svátky se nejvíce těšívali chlapci školáci. Již asi 6 týdnů před květnou nedělí nařezali si proutky lísky a dlouhé letorosty lípy, řežábu, jasanu či střemchy a v rohu místnosti, kde se topilo, postavili je do nádoby s vodou, aby se jim do květné neděle pěkně rozvily. Naposled si opatřili několik proutků kočiček jívy a větviček chvojky a obyčejně otec, jim ty nejlepší a nejrozvinutější svázal ráno na květnou neděli do pěkného košťátka, matka na něj navázala pentličky a kluci šli do kostela světit ratolesti.
Doma pak roznášeli svěcené proutky sousedům, hlavně tam, kde nebylo chlapce vhodného věku, který by proutky světil. Za tyto proutky dostávali odměnou několik vajíček. Hospodáři roznášeli proutky po polích, které měli osety pšenicí a žitem a uprostřed těchto polí zapíchli z každého druhu po jednom proutku, aby prý se jim urodilo hodně obilí.
Klepání o velikonocích
Po květné neděli připravovali si chlapci klepačky a řechtačky, aby podle starého zvyku a obyčeje oznamovali o velikonocích lidem poledne a klekání, když „zvony odlétly do Říma“. Nejstarší chlapec býval „králem“ a jemu pomáhal chlapec o něco mladší, kterému říkali „kaprál“. Zejména dohlíželi, aby se nestalo nic těm nejmenším, kteří ještě do školy nechodí.
Klepání začalo na Zelený čtvrtek ráno, při čemž chlapci v každém popisném čísle zaklepali a pak jeden z nich vyvolával: Sádlo, máslo, svíčky. Sádlo a máslo pak prodávali a za tyto peníze pak nakoupili svíčky, které potom na oltáři v kapličce rozsvěcovali. Při dalším klepání se chlapci sešli vždy u kapličky, na Smětalkách u kříže, kde se nejdříve pomodlili, pak se seřadili do dvojstupu a za stálého klepání procházeli obcí. Cestou na určitých a dobou ustálených místech udělali vždy přestávku, přestali klepat a zpívali:
A ty kluci židovský,
kopali jámu – Ježíši Pánu,
Zelený čtvrtek, Velký pátek, Bílá sobota.
Na příští zastávce zase:
Jidáši, Jidáši cos to učinil,
že jsi svého mistra židům prozradil,
za to budeš v pekle trpěti
čertům, ďáblům sloužiti.
A tak se to stále opakovalo a střídalo ráno, v poledne i večer. Klepání končilo na Bílou sobotu, když chlapci po ranním klepání (nebo také řechtání či křístání) chodili vybírat do každého domu vejce nebo peníze za to, že lidem klepali a pak se o ně spravedlivě rozdělili. Na Boží hod jim doma vejce uvařili a chlapci zkoušeli pevnost jejich skořápek, když je „na Drahách“ do výše vyhazovali.
Pomlázka
Zvláště pěkně vyvedené vejce dávaly na Boží hod dospělé panny svým mládencům, kteří si k nim chodili pro pomlázku.
Líbání Krista
Dospělý, hlavně ženy chodily na Velký pátek a na Bílou sobotu do kostela políbit Krista na kříži. Líbání Krista bylo ze zdravotních důvodů po první světové válce zakázáno.
Poutní místa
Když se roku 992 vracel z Říma druhý český biskup Vojtěch z rodu Slavníkovců, zastavil se, podle pověsti na vrchu Chlumci, aby sobě odpočinul a protože se mu místo zalíbilo, zdržoval se tam po nějaký čas. Jak dále pověst praví, panovalo tou dobou dlouho trvající sucho, při velkých vedrech uschla tráva, stromy, vyschly řeky a potoky. Biskup Vojtěch se modlil k bohu a ten seslal déšť tak vydatný, až se i hora u Kláštera zazelenala. Od té doby se také Zelená hora nazývá. Místo na Chlumci pojmenovali lidé U svatého Vojtěcha. Později tam byla postavena kaple. Kámen, na němž prý svatý Vojtěch odpočíval, zůstal na svém místě a jest zasazen v podlaze kaple. Toto místo se stalo poutním místem. Ještě dnes se tam odbývá každou neděli po sv. Vojtěchu (28.4.) pouť. Na pouť se v dřívějších letech chodívalo s procesím, které mnohdy vodívala i hudba.
Procesí
Jak mně vyprávěl otec, také ze Zahrádky se ještě chodívalo až do roku 1980 na pouť s procesím. Vpředu procesí čtyři nestarší chlapci školáci, nesli na nosítkách sošky svatých ze zdejší kapličky, ověnčené a oparáděné hedvábnými stuhami, které po stranách nosítek přidržovali zase ti menší školáci. Za nimi pak chodívali dospělí, kteří zpívali náboženské písně. Nést nosítka bývalo velkým vyznamenáním nejen pro chlapce, který nosítka nesl, ale pro celou rodinu.
Když byl můj otec vybrán, aby nosítka nesl, přikazovala mu matka : „Když se tě dostalo té cti, važ si toho, nekoukej kde so lítá, koukej na cestu ať nezakopneš a neupadneš, sice budeš bit a vícekrát nosítka neponeseš.“ Ale náhoda tomu chtěla, že otec zakopl, byl bit a vícekrát nosítka nenesl.
Svatojánská pouť
V předvečer velkékho svátku svatého Jana Nepomuckého zapalovali dopělí chlapci každým rokem na vrchu Hůrce svatojánské ohně a v den svátku 16.května chodili s děvčaty na slavnou svatojánskou pouť.
Svěcení věnečků
V červnu na svátek Božího těla světívaly zase děvčata věnečky. Z rosičky a květin ze zahrádky si uvily věnečky a v kostele jim je pan farář posvětil. Věnečky pak pověsily doma v místnosti na stěně, kde visívaly po celý rok.
Vánoční zvyky
Podle starého zvyku, na Štědrý den časně ráno, hospodáři s dětmi ovazovali slámou stromy ve svých zahradách, aby stromy neomrzly. Děti, zpravidla chlapci, přitom vyvolávali :
Ovazujte se švestičky, hruštičky, jablíčka
zejtra bude mráz
na naši úrodu
na Komancojc mráz.
Samozřejmě že i Komancův Pepík se nedal, úrodu přivolával na jejich stromy a mráz nejen tomu, který volat začal, ale i všem sousedům a tak se ozýval po celé vsi veselý dětský pokřik.
Zahánění čarodějnic
V podvečer Štědrého dne střílívali hospodáři z brokovnic, aby podle staré pověry zahnali čarodějnice, by jim neočarovaly dobytek. Protože zahnání čarodějnic nestačila všelijaká rána, ale musela to být opravdu rána pořádná, použili k tomu staré voznice na vodu, u níž na jednom konci bylo odebráno dno a týž konec poněkud do výše vyzvedli. Na druhém na zemi položeném konci strčili konec hlavně do otvoru ve dně, který sloužil k vypouštění vody z voznice a vypálená rána byla skutečně jako z děla. Proto ještě dnes někteří staří lidé říkají voznici kanon.
Třesení bezu
Po štědrovečerní večeři, při níž se jedlo výhraně postní jídlo, chodívaly dopělé panny do zahrádky třásti s bezem, aby se dozvěděly, v kterou stranu se provdají. Když s bezem zatřásly říkaly :
Třesu, třesu bez
ozvi se mi pes
ozvi se mi v tu stranu
na kterou se dostanu.
Stávalo se často, že některý chlapec na to čekal, někde se ukryl a vrčel a štěkal jedna radost.
Po prohlášení čsl. samostatnosti v roce 1918 počalo se měnit náboženské založení zdejších občanů. Největší podíl na tom měly některé politické strany, které na veřejných schůzích a v denním tisku propagovaly odluku církve od státu pod heslem „Pryč od Říma.“ Také to, že současně i vláda republiky zrušila velký počet církevních svátků způsobilo, že mnoho zdejších občanů změnilo náboženské smýšlení. Postupem doby ubývalo věřících při nedělních bohoslužbách, kostel býval poloprázdný.
Muži přestali nosit vysoké boty, natočené kníry a ženy dlouhé sukně. Postupem doby také zdejší děvčata přestala chodit světit věnečky a hoši těsně po první světové válce, na místo svatojánských ohňů počali zapalovat hranice na Hůrce k uctění památky mistra Jana Husa. Každým rokem 6. července. Úplně také zanikly vánoční zvyky.
Ještě větší odkon od církve se projevil po druhé světové válce, kdy vláda republiky zrušila všechny církevní svátky, zrušila náboženství jako povinný vyučovací předmět ve školách, vedení matrik předala MNV a zavedla uzavírání manželských sňatků na matričním úřadě při MNV.
U nás několik občanů vystoupilo z církve římskokatolické a ti ostatní, i když zůstali v církvi přestali být pobožní. Do kostela nyní chodí občas několik těch nejstarších.
Uzavírání sňatků
Zprvu většina novomanželů uzavírala sňatky tak, že nejprve uzavřela sňatek na matričním úřadu při MNV ve Vrčeni, kam naše obec jest přidělena a pak se dali ještě oddat v kostele. Nyní již nejsou vzácné případy, že manželé uzavírají sňatek jen na matričním úřadě.
Poměrně dlouho se udrželo u dětí svěcení ratolestí a klepání před Velikonocemi. Až v letošním roce pouze dva chlapci a to ještě ti, kteří do školy nechodí, světili ratolesti. V tomto roce klepali chlapci pouze na Smětelkách, kdežto v Zahrádce již po dva roky neklepali.
Bourání pecí
Josef Košan čp.16 rozboural pec. Co také s ní, uvažoval, chléb se vní stejně nepeče a zbytečně zabírá ve světnici místo. Podobně uvažovalo i několik dalších občanů, kteří již dříve pece rozbourali.
Chléb v domácnostech pekávaly hospodyně až do konce druhé světové války v roce 1945. Pěkný chléb býval chloubou každé hospodyně, zvláště ty starší nabyly postupem doby, jak v udělání, tak i v upečení chleba značné dovednosti. Chléb býval nejen dobže vykynutý a pěkně pečený, ale zároveň i velice chutný. Do pece se výhradně topilo dřívím a chléb při pečení krásně voněl. Na jedno pečení se peklo šest až osm bochníků. To mělo jedinou nevýhodu, protože se v domácnostech počaly jíst poslední bochníky, byl chléb pořádně tvrdý. Z tohoto důvodu a zejména, když se po druhé světové válce projevil nedostatek palivového dřeva, odvážela si většina zdejších zemědělců mouku hned ze mlýna k pekaři Janu Jírovi do Čížkova, který jim podle potřeby pekl chleba.
Později, když zemřel pekař Jíra, vyměňovali mouku za chleba v „ jednotě“ v Čížkově nebo v Sedlišti. Poslední dobou i v jendotě v Zahrádce, kde nyní prodává Zdeňka Šelmátová. Zde obrží chléb na odběrné poukazy, které obdří výměnou za žito hned ve mlýně, takže žitnou mouku již domů nevozí, za 100kg dostávají 22 poukazů na 3kg bochník chleba.
Letošní zima byla poměrně mírná, teplota se pohybovala kolem 8°C. Vyjímečně teplé a slunečné počasí bylo v polovině ledna. V těchto teplých dnech létaly včely jako na jaře. Podle denního tisku to byl nejteplejší leden od roku 1775.
Ve dnech 23. a 24.března 1957 sehráli ochotníci místní „Jednoty požární ochrany“ divadelní představení „Vojnarka“ s Marií Trhlíkovou v hlavní roli. Obě představení byla četně navštívena.
Dne 20.dubna 1957 si pořídil Josef Holý č.39 nový televizor. Jest to již druhý televizor v naší obci. První televizor si u nás pořídil koncem minulého roku Jaroslav Fiala č.18.
Od 20.dubna do 8.května 1957 byla u nás ve večerních hodinách jasně viditelná Arand – Rolandova kometa. Po sešeření se vždy ukázala na obloze za lesem u velké louky, s chvostem směřujím kolmo vzhůru. Po 8.květnu byla již pouhým okem těžko k rozeznání.
Letošní oslavy 1.května v Nepomuku se zúčastnilo z naší obce 20 osob.
4.dubna 1957 bylo poprvé provedeno očkování všech dětí v Zahrádce, ve stáří od půl do sedmi roků, proti dětské obrně. Očkování provedl lékař v národní škole v Čížkově látkou, která sem byla dopravena z Ameriky, kde byla vyrobena a s úspěchem vyzkoušena.
Počátkem května 1957 zakoupil MNV promítací přístroj v ceně 5000Kčs, plátno a ostatní příslušenství v ceně 520Kčs. Od 5.května promítá Kotěšovec Vratislav nebo Chodora Jan každou sobotu večer film, který si vypůjčuje MNV v krajské rozdělovně v Plzni. Poplatek za vypůjčení filmu činí od 40Kčs výše podle hodnoty filmu. Účast při promítání bývá poměrně slabá a vstupné 2Kčs, které se vybírá často nepokryje ani režii.
Také letos pomrzl květ ovocných stromů. Dne 6.května při -2°C mrazu napadl sníh na kvetoucí ovocné stromy. Dne 7.května opět mráz -5°C, 9.5. bylo -4°C. Konec května byl stejně studený 28.5. poklesla teplota na -1°C a v dalších dnech až -4°C. Po takto studeném květnu pak přišel vyjímečně suchý a teplý červen. Po celý měsíc nepršelo a odpolední teploty dosahovaly 28 – 30°C. První týden července byl skutečně tropický, teplota dosáhla až k 40°C a v noci neklesala pod 20°C. Dlouho očekávaný déšť se dostavil až 22.července, kdy po několik dní vydatně pršelo.
Dne 1.srpna 1957 byla svolána schůze rady MNV kvůli rozšíření základny JZD. Tlak na soukromé a střední změdělce se stále zvyšoval a tak 2. srpna oznámil místní rozhlas, že za členy JZD se přihlásili dva střední zemědělci a to Trhlík Josef čp.2 a Rojík Václav čp.43. Dne 5.srpna se znovu ozval místní rozhlas a oznámil další přihlášené – František Jirka čp.41 a Tykal Bohumil čp.3. Dne 9.srpna přistoupila Syrová Josefa čp.11. Dne 12.srpna se konala informační schůze o vstupu do družstva, na níž se za členy přihlásili – Jirka Josef čp.4, Šimáně Jan čp.27 a Jiřina Černá čp.44. Dne 15.srpna oznámil předseda MNV místním rozhlasem, že přihlášku dále podali Ježek Josef čp.32, Beroušek Josef čp.19, Šelmátová Anna čp.23, Fleišhansová Božena čp.21 a oznámil dále, že se dne 16.srpna končí nábor do JZD a po tomto datu, že další členové přibíráni nebudou. Dne 17.srpna pak oznámil, že členskou přihlášku ještě podali – Košan Josef čp.16, Houska Jan čp.24, Šelmát Václav čp.38, Holá Ludmila čp.39, Chaloupková Anna čp.50, Valenta Josef čp.35, Košanová Božena čp.48, Placatková Anastázie čp.46 a Komanec Jan čp.9.
Dne 15.srpna byla u nás, na severozápadní obloze, po setmění večer pouhým okem viditelná „Mrkosova kometa“ (objevitel Čechoslovák Mrkos). Tak jako předešlá kometa, ktërá byla u nás viditelná v květnu, tak i tato byla jasně viditelná nízko nad lesem, s chvostem směřujícím kolmo vzhůru. Někteří lidé, zejména ti nejstarší usuzovali podle staré pověry, že přijde válka. Pro převážně zamračenou oblohu byla viditelná pouze 2 dny.
Dne 4.řijna bylo započato s pracemi na kanalizaci, kterou má být odváděna voda z rybníka na drahách do potoka a to v úseku při severní straně cesty od rybníka až nad hostinec.
Dne 18.listopadu 1957 oznámil státní rozhlas, že ve 4 hodiny ráno zemřel člen politického byra ústředního výboru KSČ a president republiky soudruh Antonín Zápotocký. Tato zpráva zaskočila všechny občany, neboť ještě před týdnem poslochali jeho projev v čs. rozhlasu a „všichni zesnulého litovali“.
Dne 19.listopadu zvolilo národní shromáždění Antonína Novotného, prvního tajemníka ústředního výboru KSČ, presidentem republiky.
1958
Dne 1.února oznámil čs.rozhlas, že ve Spojených státech severoamerických byla vypuštěna první umělá družice Země. Tato umělá družice byla vypuštěna za účelem prozkoumání meziplanetárního prostoru v rámci geofyzikálního roku. Prvenství ve vypuštění družic si však vydobil Sovětský svaz, který jako první na světě vypustil umělou družici již 4.října minulého roku a 3.listopadu další družici velké váhy a značných rozměrů, ve které byl umístěn i živý pes. Čs.rozhlas čas od času informoval občanstvo o tom, kdy budou u nás sovětské družice viditelné. U nás se o družicích mezi občany hodně hovořilo, ale žádné z nich pro mraky na obloze nebyla dosud spatřena.
V noci z 10. na 11.února spatřili někteří zdejší občané na severozápadní až severovýchodní obloze polární záři. Začala před 3h a skončila před 6h a projevovala se neobyčejně intenzivně. Silné záření, které pronikalo okny do pokoje, působilo dojmem, že někde v blízkosti vypukl požár. Obzor byl karmínově rudý a směrem vzhůru pozvolna bledl až ve světle růžovou barvu.
Ve dnech 22. a 23.února 1958 sehráli ochotníci divadelní představení „Dámy a husaři“. Obě představení byla hojně navštívena a konala se v rámci okresní soutěže lidové, umělecké tvořivosti. Přítomná okresní komise se zvláště pochvalně vyslovila o ženách, které v této hře učinkovali.
Dne 25.února se v sále „Jednoty“ (hostinec čp.44) konalo slavnostní zasedání MNV za účelem oslavy 10.výročí vítěztví pracujícího lidu. U této příležitosti obdržel soudruh Josef Trhlík čp.47 vyznamenání „Za vynikající práci“.
Divadelní soubor požární ochrany v Zahrádce uspořádal dne 9.března 1958 autobusový zájezd do obce Oselce, kde na požádání tamních ochotníků předvedl veselohru „Dámy a husaři“.
Potok, který na severozápadním konci luk „na Vozenhrance“ ze středu louky k cestě u lesa „Zahájeného“ odbočuje a dále při cestě směrem k rybníku u Trsínů pokračuje, zaplavuje často, při každém rozvodnění všechny louky na „Vozenhrance“ a působí mnoho škod. Při každém větší rozvodnění potoka vyráží voda z mělkých břehů a valí se po těchto celých svahovytých loukách až dolů pod „Vysokou mez“, kde si za dlouhá léta vybralo po celé délce „Vysoké meze“ hluboké koryto. Aby se zabránilo zaplavování těchto luk, upravili družstevníci počátkem dubna tok potoka tak, že v místech, kde potok odbočuje k cestě u lesa, přivedli vodu v přímém směru as 50m novým korytem pod „Vysokou mez“, takže voda do rybníka již neteče a louky nezaplavuje.
Dne 29.března se ve zdejším hostinci konala estráda, kterou připravil umělecký soubor místní vojenské posádky. Po ukončení ještě zahrála vojenská kapela všem přítomným k tanci a poslechu.
Dne 7.června 1958 podali přihlášku do JZD a byli také členskou schůzí přijati další 3 nový členové družstevníci : Končel Josef čp.28, Bárta Josef čp.26 a Vrbík Václav čp.25. Soukromě dosud hospodaří Anna Šelmátová čp.18, František Frank čp.20, Marie Žitková čp.40 a Barbora Voráčková čp.42.
Dne 12.července byla u nás poprvé spatřena na severovýchodní obloze třetí sovětská družice. Jak mě vyprávěl Václav Černý čp.44 spatřil ji s několika dalšími návštěvníky hostince ve 23h, jak středně vysoko plula na obzoru.
Dne 3.srpna 1958 zemřel pracovník okresního výboru KSČ v Blovicích a tajemník MNV v Zahrádce, Josef Košan čp.48. Zemřel následkem těžkého úrazu, který utrpěl 31. července, když jel na motocyklu domů z Borovna, kde zajišťoval schůzi tamní organizace KSČ. Nedaleko Čížkova směrem k Zahrádce narazil ve večerním šeru na neosvětlený povoz, havaroval a těžce se zranil. Byl odvezen do nemocnice v Plzni, kde třetí den svému zranění podlehl. Jeho pohřeb se konal po převozu z nemocnice, za velké účasti obyvatelstva zdejšího i z okolních obcí. Dále zesnulého na poslední cestě doprovodili jeho spolupracovníci okresního výboru KSČ a mnoho dalších veřejných pracovníků, zejména v ONV v Blovicích. Na vrčeňském hřbitově se rozloučil se zesnulým za okresní výbor KSČ soudruh Matoušek z Prádla těmito slovy : „Odešel skromný, mladý a obětavý funkcionář strany, který nelitoval času a bojoval za uskutečnění programu strany. Odešel uprostřed pilné práce ve věku 30 let. Jeho práce nebyla marná, protože na dosažených výsledcích při socializaci vesnice v okrese Blovice má i on svůj velký podíl. Loučíme se s tebou soudruhu Košane a nikdy nezapomeneme tvé záslužné práce. Čest tvojí světlé památce! Čest tvojí záslužné práce!“ Úmrtím Josefa Košana utrpěla nenahraditelnou ztrátu jeho manželka Božena a zejména jeho tři malé děti, které si dnes ještě ztrátu svého otce nedovedou v plném rozsahu ani uvědomit. Také MNV, JPO a zejména divadelní soubor budou ještě dlouho postrádat Josefa Košana, jako dobrého pracovníka jak v administrativě, tak v různých akcích pro zvelebení obce a kulturních akcích všeho druhu, které se často jeho zásluhou v obci uskutečnily.
Dne 18.srpna byly zavedeny opět žňové hlídky, na jedné z těchto hlídek a to 30.srpna 35 minut po půlnoci spatřil jsem také já umělou družici Země. Plula středně vysoko po obloze od severovýchodu a zanikla v souhvězdí Velkého vozu. Svítila jako hvězda první velikosti a její světlo bylo za jejího přeletu po obloze několikrát ztlumeno. Celý přelet trval asi 1 minutu.
Ve čtvrtek 4.září ve večerních hodinách zpozorovali občané naší obce na severní až severozápadní obloze polární záři. Nejdříve se jevila jako zjasnění severního obzoru, pak se objevila načervenalá místa nejvíce patrná v okolí Velkého vozu. Záře počala nabývat na intenzitě po půl desáté večer. Na obloze se objevil široký jasně červený pruh a další pruhy červené barvy postupovaly západním směrem. Nízko nad obzorem bylo vidět oblouk nazelenalého světla. V červené záři, která dále sílila, se objevovaly bělavé, občas nazelenalé pruhy kolmo k obzoru. Stále se pohybovaly po obloze, měnily svou intenzitu a tvar. Po 22 hodině záře zeslábla, ale před půlnocí se rozzářila ještě větší intenzitou.
V letošním roce pěstovali zdejší družstevníci také len a kukuřici. Len není u nás plodinou tak docela neznámou jako kukuřice, jak mně vyprávěl můj dědeček, pěstoval se u nás len ještě více v minulém století. Každý hospodář jej zasel na větší neb větší kousek, kousek pole, podle výměry půdy, na které hospodařil, aby si mohly v zimě hospodyně upříst řežné nitě. Nitě bývaly neobyčejně pevné, hospodyně pak s nimi zašívaly nebo měly-ly jich hodně, nechaly si z nich utkati u tkalce v Čížkově nebo Přešíně na ručním stavu domácí plátno. Plátno bylo hodně tvrdé a nepoddajné a používaly jej jako prostěradel do postele na přikrytí slámy na níž se leželo. Šily z nich zástěry, sukně (šerky), pytle apod. Plátno nechávaly hospodyně vybělit na slunci, při častém kropení vodou. Ještě dnes se říká u čp.41 Na bělidle. Postupem doby se dostaly do prodeje nitě a plátno z přádelen strojově předené a tkané. Toto plátno bylo značně jemnější a poměrně levné. Počali je kupovat i zdejší zemědělci a přestaly na počátku tohoto století síti len úplně. Kolovraty, mědlice, trdlice, hřebeny a lokte uložili na půdě a odtud při občasných úklidech vymizeli úplně.
V sobotu 20. a neděli 21. prosince 1958 sehráli zdejší ochotníci divadelní představení, veselohru „Rodinná vojna“. Hlavní role vytvořili Jan Chodora čp.13 a Zdeňka Šelmátová čp.30. Obě představení byla četně navštívena.
Dne 21. prosince 1955 uzavřeli sňatek Václav Křepel z Ubikova okres Domažlice s Miloslavou Jirkovou ze Zahrádky čp.4. Těmto manželům se narodila dne 11. května dcera Dona a 11. června opět dcera Naďa.
1959
Dne 9. ledna se narodila manželům Vojtěchovi a Růženě Frankovým čp.31 dcera Jaruška Franková.
Dne 15. ledna uspořádalo JZD pro členy zájezd do Tylova divadla v Plzni na divadelní představení Člověk se chce smát.
Dne 4. února se konala v hostinci schůze všech občanů za účelem seznámení s minulostí obce Zahrádky. Podle výpisu z archivu Země České, které pro nás pořídil spisovatel Václav Hataj Úslavský z Chejlavy. Na schůzi se též dostavil Augustin Moravec z Čečovic, obvodní kronikář.
Na výroční schůzi dne 23. března udělila včelařská organizace v Čížkově, svému členu a předsedovi Františku Jirkovi ze Zahrádky čp.41 „Čestné uznání za úspěšnou činnost ve včelařství“ a zejména za jeho činnost v organizaci v níž od jejího založení v roce 1929 zastával funkci předsedy. Děda Jirků, kterému jest 82 roků, byl velmi dojat a říkal jak mu celý život utekl. Čestné uznání za úspěšnou činnost ve včelařství jsem obržel také já.
Vždy když se vymění zdejší vojenská posádka najde se v ní několik vojáků, kteří připraví našim občanům nějaké pobavení. Naši občané se rádi zasmějí a proto, když v sobotu 28. března vojáci uspořádali v našem hostinci estrádu, byl celý sál zaplněn.
V nedaleké obci Radošice se utvořil velice dobrý ochotnický kroužek. Ten sehrál v naší obci 4. dubna večer operetu „Co Čech to muzikant“.
Přelétáváli naší obec letadlo ať již vrtulové nebo turbinové téměř nikdo ze zdejších občanů nevěnuje tomu pozornost, protože přelety jsou velice časté, ale opravdu živý zájem vzbudil dne 17.dubna 1959 vrtulník, který v odpoledních hodinách přelétával nad naší obcí, zejména u těch, kteří dosud vrtulník neviděli. Byl to prvý přelet vrtulníku nad Zahrádkou.
V sobotu 25.dubna uspořádalo JZD pro členy pěkné pobavení. Pozvalo do zdejší obce členy divadla J.K.Tyla v Plzni, kteří předvedli zdejším občanům zdařilou estrádu. Po skončení dvouhodinového programu následovala taneční zábava. K tanci hrála Hlinkova kapela z Budislavic.
Dne 31.května se konal u Nepomuka rychlostní závod motocyklů Nepomucký trojúhelník. Tento závod se těší velké oblibě našich občanů, as 50 občanů, které tam odvezl autobusem řidič Fatka.
Dne 7.června byl přeložen na jinou autobusovou trať řidič Bohumil Fatka, který zde po 4 roky jezdil a byl velmi oblíben. Na jeho místo nastoupil Noháček ze Sedliště.
Dne 13.července bylo opět započato s pracemi na rekonstrukci obecní cesty kanalizaci a regulaci potoka a to v úseku do mostu až k budově hostince. Na úhradu těchto prací obdržel MNV pro tento rok 20000Kčs.
Dne 22. července začali družstevníci sekat ječmen a 4. srpna posekali poslední oves a žně skončily.
Dne 8.srpna se narodil Janu a Miladě Chodorovým syn Jiřík. Nejstarší syn Miloslav se narodil 15. ledna 1951 a druhý syn Zdeněk se narodil 10. února 1953.
Dne 10.srpna dostavili se do zdejší obce zaměstnanci správy jáchymovských dolů a všechny výkopy, které až dosud vykopali, zahrnuli velkým pluhem.
Výmlat obilí provedli družstevníci jako v minulém roce na poli u Smětelek za pěkného počasí mělo mlácení hladký průběh a bylo podstatně zkráceno výkonnou mlátičkou M90, která po celý výmlat pracovala bez poruch. Mlátičku obsluhoval mládežník Jiří Šelmát čp.29, který prodělal kurz mlátičkářů v Blovicích.
16. srpna ve dvě hodiny v noci vybudil místní rozhlas zdejší ze spaní poplachovými signály „hoří“ a skutečně, nad Čečovicemi se zvedala na obloze červená záplava. Seběhli se zdejší požárníci, stříkačku připnuli za auto a jeli do Čečovic. Hořela stodola Jaromíra Motejzíka z části naplněná senem a obilím tamního JZD. Díky tomu, že po dlouhé době se dostavil déšť, podařilo se požárníkům omezit požár na zachvácený objekt.
Dne 13.září byla v SSSR odpálena vícestupňová raketa, která proletěla vesmírem a zasáhla měsíc.
Dne 14.září se odstěhoval ze Zahrádky s celou rodinou do Vrčeně dosavadní předseda organizace KSČ Vratislav Kotěšovec, který jest zaměstnán u okres. stavebního podniku v Blovicích na uprázdněné místo předsedy místní organizace KSČ zvolil výbor organizace Fialu Slavomíra čp.23.
V rámci soutěže o zvelebování obcí byl vyhodnocen ve zdejším středisku MNV v Zahrádce a obdržel odměnu 3000Kčs. Za tento obnos nechal MNV v rybníce na drahách vyzdít hráz po celé délce rybníka nad cestou. Protože se u nás objevil nedostatek zedníků, opěrnou zeď vyzdili a hráz upravili během října a listopadu Josef Jirka čp.4 a Chodora Josef čp.13 za hodinovou mzdu 3,20Kčs.
1960
Dne 28.února 1960 sehráli zdejší ochotníci divadelví drama „Profesor Mamluk“, kterou napsal východoněmecký spisovatel Fridrich Wolf.
Dne 11.dubna začali zdejší družstevníci se stavbou porodnice pro prasnice. Bude postavena na již stanoveném stavebním obvodu pro všechny stavby JZD, na obecních drahách pod polem „Kopaniny“.
V důsledku nové územní organizace státu ruší se některé kraje a okresy, mimo jiné též Blovický a zařazuje se do nového okresu Plzeň – jih.
Vláda republiky usnesla se vypsati volby do národního shromáždění a národních výborů všech stupňů na 12.června 1960. U nás byly volby zahájeny v 7hodin ráno a skončily v 10hodin. Celkem volilo 118 voličů. Všichni navržení kandidáti byly zvoleny téměř většinou hlasů : Chodora Jan čp.13 – 116, Fleišhans Václav 117, Černá Jiřina čp.44 – 118, Ježek Josef čp.32 – 118, Komanec Josef čp.5 – 117, Rojík Václav čp.43 – 118, Fiala Slavomír čp.23 – 118, Končelová Božena – 114, Šelmát František - 118, Chaloupek Václav – 118, Holá Ludmila – 118.
„Když je zima tuhá, na sníh velmi bohatá, z luk se sklidí hodně sena pro koně, krávy a telata“, říkávali již za mých mladých let staří hospodáři. Letos tomu bylo opačně. Po loňském velmi suchém roce, dostavila se neobyčejně mírná zima se slabými dešťovými či sněhovými přeháňkami, které se během zimy jen zřídka kdy dostavily.
Dnes 25.června 1960 se koná ustavující schůze nově zvoleného MNV. Do schůze se dostavil soudruh Antonín Bárta čp.34 člen KNV a předseda místní organizace, Josef Trhlík čp.47 člen krajského výboru KSČ, členové nově zvoleného MNV a několik občanů. Vzhedem k tomu, že dosavadní předseda MNV Jan Chodora čp.13 se ve funkci osvědčil velmi dobře, zejména se staral o zvelebování obce a opatřoval na všechny podobné akce od ONV finanční úhradu, byl opět zvolen předsedou.
Město Nepomuk se sloučilo s obcí Dvorec –Huť. Do Měst. Národního výboru kandidoval a byl zvolen soudruh Antonín Bárta čp.34 a na ustavující schůzi byl zvolen předsedou.
Dne 15.července uspořádali zdejší družstevní ci zájezd do Prahy – petřínská rozhledna, Hradčany, Staroměstské náměstí, Zoologická zahrada, zemědělská výstava na výstavišti a v mausoleu na Žižkově se poklonili památce zemřelého presidenta Klementa Gotwalda.
V sobotu dne 3.září svezli družstevníci poslední oves z polí a večer si v hostinci o dožinkové zábavě zatančili.
Na základě usnesení Ústředního výboru KSČ a vlády republiky o nové územní organizaci, schválilo také JZD v Zahrádce návrh na sloučení zemědělského družstva v Zahrádce s družstvem v Čížkově za účelem společného hospodaření. Ke sloučení má dojít od 1.ledna 1961 a družstvo se bude nazývat „Pěstitel“. Také družstvo v Čečovicích se sloučilo s družstvy v Měrčíně a Liškově. Původně mělo dojít ke sloučení všech 5 družstev, ale čečovičtí a čížkovští se nedohodli.
Dne 29.prosince 1960 zemřel František Kozák ze Smětalek čp.34 ve stáří 70 roků. Narodil se v Nové Vsi u Nepomuka a po druhé světové válce se přiženil do naší obce. Za maželku si vzal vdovu po Janu Bartošovi Marii a pečlivě se staral o 3 nevlastní děti. Byl po několik období členem obecního zastupitelstva a byl také posledním z těch, kteří si žádali po 10letém, nepřetržitém a bezúhonném pobytu v obci, o domovskou příslušnost na základě dnes již zrušeného domovského práva.
Památné stromy
Již v obdobích dávno minulých vysazovali naši předkové památné stromy. Podle staroslovanského obyčeje, bývaly to převážně lípy. Stávalo se tak u příležitosti nějaké významné, obyčejně radostné události v rodině, ale především v celém našem národě. Zasazený strom měl po dlouhá léta všem následovníkům připomínat onu významnou událost. Docházelo však i k tomu, obyčejně po výměně několika generací, že se úplně zapomělo, proč byl takový strom zasazan. Strom za tu dobu značně vyrostl, zmohutněl a stál na svém místě jako svědek zašlých časů.
Procházíme - li naší vesnicí, upoutají naši pozornost svou výškou, mohutností a rozlehlou korunou 3 památné stromy. V první řadě jsou to dvě lípy. Jedna z nich stojí na dvorku Jaroslava Rouba, před okny v průčelí chalupy čp.8. Kmen lípy ve výšce 1.50m od země měří na obvodu 3.44m a jest jen asi 2.50m vysoký. V této výšce se potom rozděluje na 3 silné kmeny, které vyrůstají do značné výše.
Druhá lípa stojí na hrázi rybníka v blízkosti dvora ve mlýně čp.6. I tato lípa má poměrně krátký, jen asi 4m vysoký kmen a také se pak rozděluje na 3 další kmeny.Ve výšce 1.50m od země měří na obvodu 3.52m. Stáří obou lip se odhaduje na 200 let. Jako školák slýchával jsem od starých pamětníků, že obě lípy byly vysazeny za císaře Josefa II., když zrušil na polovic robotu kolem roku 1775.
Třetím památným stromem a snad také zde nejstarším stromem je smrk. Nachází se poblíž čp.1 ve vysoké, křovím zarostlé mezi nad silnicí vedoucí ze vsi na Smětalky. Vyrostl v těsném sousedství staré sušárny na švestky, kterou kdysi do svahu meze vystavěli. Také tento smrk se ve výšce 2 m rozdvojuje na dva statné kmeny, jež jsou celé obrostlé nesčetnými dlouhými větvemi. Hlavní kmen měří na obvodu ve výšce 1.50 m 4 m. Tento smrk i obě lípy jsou chráněny památkovým úřadem.
Památné stromy se v současné době u nás vysazují stále. Tak byly u příležitosti oslavy prohlášení Čsl.samostatnostatného státu po rozpadu Rakousko – Uherské říše roku 1918 vysazeny na návsi u kapličky dvě lípy „Lípy svobody“. Také k oslavě osvobození našeho státu po druhé světové válce r.1945 bylo vysazeno několik lip nad hospodou a při cestě v chalupách.