V neděli se opět rozezněl zvon v kapličce v Zahrádce. Z Plzně přišla smutná zpráva, že v sobotu 1. dubna 2017 nečekaně zemřel zahrádecký rodák pan Ing. Antonín Bárta.
Narodil se 5. května 1936 v Zahrádce čp. 36 "U Bartošů" jako nestarší ze čtyř bratrů. Otec Antonín Bárta (1908-1985) pocházel z Čížkova, živil se jako truhlář a později se stal funkcionářem místního i okresního národního výboru. Matka Marie Bártová (1914-1984) byla ze Zahrádky a většinu života pracovala v JZD. Na své dětství a mládí v Zahrádce pan Ing. Bárta vždy rád s oblibou vzpomínal:
"Asi nebudu daleko od pravdy, když řeknu, že každý člověk si v životě nese s láskou to své místo, kde se narodil a vyrůstal. Ne jinak to je i v mém případě. Narodil jsem se na Smetalkách v č.p. 34 „U Bartošů“ a toho, co jsem zde prožil by bylo dlouhé povídání. Právě zde jsem získal základy svých pozdějších zájmů. Byli jsme stále v přírodě, pásli husy, dělali ohníčky, toulali se po lese a hledali houby. Ať už to byly výlety na kole nebo slézání Strašné skály či první zkušenosti pod stanem na Hůrce, to všechno se otisklo do mé paměti a scházelo později, když jsem se nastěhoval do paneláku v Plzni." Celý rozhovor z roku 2012 si můžete přečíst ZDE.
Po studiích na vysoké škole získal titul inženýr, oženil se s Libuší Benediktovou z Čížkova a odstěhoval se do Plzně, kde celý život pracoval ve Škodových závodech. Vedle chalupy v Ulicích se také rád vracel do rodného domu v Zahrádce, kde jsem někdy kolem roku 2010 také pana Ing. Antonína Bártu blíže poznal.
Tehdy přišel s nápadem napsat malou knížku o Zahrádce, jež stála na počátku naší několikaleté spolupráce. Přestože mi již kdysi nabídl tykání, nikdy jsem toho z úcty k němu nebyl schopen. Často jsme si volali, konzultovali texty a rozebírali nové nápady. Pokaždé, když byla příležitost, přijel na návštěvu, pravidelně se v Zahrádce účastnil vepřových hodů či letního grilování a nikdy nešel s prázdnou. Vždycky sebou měl nějaké desky s archy popsaného papíru, fotografie, rodokmeny nebo nějakou knihu.
Mám v šuplíku ještě tolik vaší nezveřejněné práce a těžko se mi věří, že už se nesetkáme.
Pane Antoníne Bárto, děkuji Vám za vše, co jste pro naši obec udělal.
Děkuji, že jsme měli možnost se poznat.
Budete nám chybět.
Dušan Skala
2. 4. 2017
