PAINTBALLOVÉ CVIČENÍ
V neděli 6.5.2012 si parta kolem SDH Zahrádka na paintballovém hřišti v Chotěšově vyzkoušela trochu jiný druh sportovního nasazení.
PAINTBALL
Jedná se o bezkontaktní adrenalinový sport, ale i zábavu, kde je k vyřazení protihráčů používáno zbraní, které střílejí želatinové kuličky ráže 0,68 palce (1,73 cm). Tyto kuličky jsou ze zbraně vypuzovány expandujícím stlačeným vzduchem nebo CO². Kulička je tvořena pevnou skořápkou na bázi celuloidu, který se používá při výrobě potahovaných pilulek. Uvnitř obsahuje kulička netoxické vodou rozpustné barvivo rozličných barev. Při zásahu cíle skořápka kuličky praská a v okolí zásahu je potřísněné barvivem. Tímto způsobem je zasažený (označený) hráč vyřazen ze hry a odchází mimo hřiště do předem určeného prostoru. Zbraně mohou v závislosti na typu zasahovat cíle až na 50 i 80 metrů.Standardní rychlost kuličky v momentu kdy opouští hlaveň je 91 m/s. Zbraně mohou být upravovány i na rychlost vyšší. Ze zásahu na větší vzdálenosti mohou vznikat modřiny, hráče ale většinou motivují k lepšímu sledování herní situace v příští hře a málokoho odradí.Jedná se o kolektivní sport kde je důležitá spolupráce jednotlivých hráčů.
Historie
Tento sport vznikl podle jednoho příběhu mezi rančery v Austrálii, kteří při počítání velkých stád dobytka k jeho značkování používali primitivních paintballových zbraní. Časem začali střílet jeden po druhém a vznikla akční adrenalinová zábava. Druhý příběh o vzniku paintballu nachází jeho pravzor v tréninku soubojů se střelnou zbraní - krátkou předovkou, která ale střílela voskové projektily. Účastníci cvičného souboje byli tehdy oblečeni do těžkých kabátců a helmy ne nepodobné těm, které se dnes používají na dnešních paintballových hřištích. Konečně třetí příběh o vzniku paintballu hovoří o předchůdcích paintballových zbraní jako o lesnických značkovačích stromů určených k poražení
Základní varianty
Dnes existují dvě hlavní linie paintballu a lze je definovat podle vztahu k armádě/boji.
Hráči sebe staví do pozice bojovníků a snaží se o co nejvěrnější napodobení vojenských operací, postupů a taktik. Značkovače hráči buďto vybírají jako napodobeniny opravdových zbraní, nebo se také snaží přizpůsobovat military vzhledu paintballové značkovače „sportovního vzhledu“. Bojuje se v rozličných prostředích - opuštěné objekty: armádní areály, výrobní haly, sklady… ale operuje se často také v přírodě, hlavně v hustých lesích a v kopcovitém terénu. Hry trvají libovolně dlouho, někdy ale jedna hra zabere i více hodin. Proto se nejčastěji hráč obléká do vojenských stejnokrojů či oblečení zásahových jednotek, při boji využívá radiokomunikačních prostředků a k orientaci venku často potřebuje mapu. Tato modifikace hry je většinou méně finančně náročná. Pokud je hra zahrnuta do jakýchsi ligových zápasů, tyto jsou organizovány samotnými hráči týmů. Pravidla her závisí tedy na hráčích - může se hrát „na barvu“ (pro vyřazení hráče se na něm nebo jeho zbrani musí nacházet barva) nebo „na zásah“ (zde je kladen důraz na smysl pro fair play, kulička totiž pro platný zásah nemusí prasknout).
Sportovní paintball
Stejně jako v ostatních sportech se nejlepší sportovní týmy dostávají na vrchol díky pravidelným tréningům, práci na fyzické kondici a nácvikům jednotlivých herních technik a strategií.
zdroj: Wikipedie