Facebook

 


VÝLOV RYBNÍKA V CHYNÍNĚ

V sobotu 23.3.2014 se v Chyníně uskutečnil výlov místního rybníka.


Chynínský rybník o rozloze 4500 m2 byl zrekonstruován v srpnu 2010 s celkovými uznatelnými výdaji ve výši cca 3,6 mil. Kč. Protože zde byla velká pravděpodobnost zlepšení ekologického stavu rybníka, byla na něj poskytnuta dotace z Operačního programu Životní prostředí v celkové výši 90 %;,z toho 5 % dotace bylo z „českých peněz“, ze Státního fondu životního prostředí, 85 % dotace z Evropského fondu regionálního rozvoje a 10 % z rozpočtu obce Čížkov. Velký důraz se kladl na ochranu životního prostředí, a to i s ohledem na přítomnost zvláště chráněných druhů obojživelníků, jako je čolek velký, čolek obecný, rosnička zelená.

V roce 2011, po uplynutí lhůty, kdy neměly být do rybníka nasazeny ryby, si tuto nádrž pronajalo volné sdružení čížkovských občanů, a to za podmínek stanovených v projektu opravy rybníka. V létě 2011 byl rybník osazen obsádkou s dominancí kapra, která byla doplněna štikou. V lednu roku 2014 nás však čekalo velké překvapení. Agentura ochrany přírody a krajiny ČR nás upozornila, že bude nutné rybník vypustit a slovit, protože rozbory zooplanktonu v průběhu předchozí sezóny poukazovaly na velkou obsádku kaprovitých ryb, která odfiltrovala a zkonzumovala velké a středně velké zástupce zooplanktonu, které jsou základní potravou druhů živočichů, mj. právě rostoucích larev obojživelníků. Dle informací Agentury ochrany přírody a krajiny ČR by mohla být příčinou tohoto nežádoucího stavu přítomnost nepůvodního druhu ryby karase stříbřitého.

Z takového sdělení jsme byli velmi rozpačití, protože jsme si nebyli vědomi, že bychom s násadou ostatních ryb vypustili do rybníka i karase stříbřitého. Samozřejmě, že nebylo myslitelné provedení výlovu v zimě, to nechtěla ani jedna strana. Proto jsme se domluvili na pozdější jednání, které proběhlo až koncem března na OÚ v Čížkově a posléze jsme navštívili i rybník v Chyníně. S p. Mgr. J. Černým jsme se domluvili, přes všechna pro a proti, na vypuštění vodní nádrže a slovení ryb na sobotu 29. 3. 2014.
 

Voda se ztahovala velmi pomalu, bylo třeba odtok regulovat. Na žebříku je Jirka Linhart.
Postupné vypouštění
Ponechané zbytky stromů jako útočiště pro žáby
Dřevěný ostrůvek
Druhý dřevěný ostrůvek
Výlov je připraven
Předvýlovní minitragedie, Frantovi uplavalo pivo !
Odlov byl úspěšný!
O obecenstvo nebyla nouze
Práce s keserem a vynášení ryb je pěkná dřina.
A další makáči Franta Lepčí
Vlastík Novák
Jirka Linhart jun. a štika i s vlastním úlovkem
Detail štiky s kořistí
Rybařina to je dřina
V lovišti pracoval i  Mgr Jan Černý z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR
Na své si přišli i nejenší nadšenci
Obecenstvo bylo spokojeno
Chyníňáci se starostou
Trochu živé vody a hajdy do práce
Přípravu ohně na pečení buřtů měl na starost starosta.
Práce se zadařila
Trocha osvěty o karasu stříbřitém
Honza Kovář s pěknou štikou
Kuba řádil jako norský rybář
Jirka Dvořák a štiky
Jirka Černý  s vědrem s karasy stříbřitými
Štiky před transportem
Karas stříbřitý
V koši je všehochuť vč. pěkného okouna
Okoun je super dravec.
Téměř 30cm velký karas stříbřitý
Klasika našich vod kapr
Kapři dorostli do lovné velikosti
Ještě jednou mladí pomocníci.
Pěkný vzorek kaprů
Štika, co už stojí za záběr.
Další pěkný okoun
Práce v lovišti
Tmavé skvrny na podbřišnici jsou spolehlivým rozpoznávacím znakem karase stříbřitého
Výlov rybníka v Chyníně 29.3.2014
Krásný tloušť

Vodu jsme začali vypouštět již v pátek a druhý den kolem 15. hodiny započal výlov. S napětím jsme očekávali, zda příčina vypuštění rybníka – karas stříbřitý - bude opravdu mezi rybami. No, situace byla jednoznačná, karas stříbřitý činil velké procento z počtu všech ryb a to ve velikostech od 10 cm do téměř 30 cm délky. Největší jedinci měli váhu blízkou 1 kg. Tato ryba musela být do nádrže zanesena v době bez rybí obsádky. Chybou mohlo být, že jsme nádrž před osazením nevypustili, ale vycházeli jsme z předpokladu, že je bez ryb. Je to poučení do budoucna.

Karase stříbřitého od našeho karase obecného lze celkem rychle rozeznat podle ploutví. Náš karas obecný má hřbetní ploutev s oblým lemem, kdežto stříbřitý má horní kraj hřbetní ploutve rovný nebo proláklý. Jednoznačně se karasi rozeznají při otevření těla. Karas stříbřitý má pobřišnici výrazně černě pigmentovanou, zatímco náš ji má světlé barvy. Ryba se rychle rozmnožuje a není bez zajímavosti, že k vývoji plůdku není ani třeba mlíčí samce karase stříbřitého. Ostatně, veškerou populaci tvoří většinou samice, samci jsou přítomni jen zřídka. Jikrám stačí impuls způsobený jakýmkoliv mlíčím kaprovité ryby a proces vykulení plůdku je nastartován. Pokud se tento druh ryby přemnoží, je jeho velká biomasa spolu s povolenou řídkou obsádkou neslučitelná s pobytem populací přítomných druhů obojživelníků ve stejné vodní nádrži. Krátký popis čolka velkého a karase stříbřitého najdete níže v textu.

Rybník byl tedy vyloven, ryby jsou převezeny do jiné vodní nádrže. Následovat bude několikadenní vysychání dna rybníka. Poté ještě posbíráme přeživší jedince karase stříbřitého a rybník opět začneme napouštět. Až bude v rybníce dostatečné množství vody, vrátíme přiměřenou obsádku kaprů a poněkud více štik z náhradní nádrže zpátky. Jen doufáme, že nám matka příroda nepředvede další suché období, protože chynínský rybník je klasický „nebesák“. To znamená, že do něj přitéká pouze dešťová voda. Jednoznačným záměrem nájemců rybníka není jen chov povolených ryb, ale právě péče o tuto vodní nádrž, která tvoří krásný areál v podhorské obci Chynín a je místem častých vycházek v této části obce Čížkov. Zasvěcení ví, že se nájemci starají o tuto nádrž vzorně.

Ing. Zdeněk Tomášek, člen nájemního spolku Čížkov

 


Karas stříbřitý

  • řád: Máloostní
  • čeleď: Kaprovití
  • Současné populace jsou u nás nepůvodní
  • Nemá dobu hájení
  • Minimální lovná délka: nemá
  • Není chráněn

Karas stříbřitý je rybou, jejíž soužití s člověkem trvá už více než dvě tisíciletí a přitom je její život stále plný otázek. Obecně vzato není jasné ani to, zda všichni naši stříbřití karasi patří do druhu Carassius auratus. Na systematice rodu Carrassius se v současné době pracuje a zřejmě nebude ušetřena určitých změn.
Obvykle se tvrdí, že karas stříbřitý je rybou zavlečenou do střední Evropy z východu. Jenže už v roce 1782 popsal německý autor Bloch karase stříbřitého přímo z území Německa.

Další literární údaje hovoří o nálezech tohoto druhu v Dunaji (1726), ve Slezsku (1856) nebo v Moravě u Olomouce (1863 –4).
Bloch svůj nález původně popsal jako „Cyprinus gibelio“, ale později byl prohlášen za poddruh karasa stříbřitého a označen jako Carassius auratus gibelio. Dodnes není jasné, zda byli tito karasi v Evropě původní nebo sem byli zavlečeni už někdy ve středověku. Také zatím stále není jasné, zda se jedná o poddruh typického karasa stříbřitého nebo o samostatný druh. Objevují se i názory, že v Evrpě jsou aktuálně přítomny dva druhy „stříbřitých karasů“ - Carassius auratus a Carassius gibelio popsaný Blochem.

Carassius auratus by měl být teplomilnější a měl by se vyskytovat hlavně v jižní Evropě a ve Velké Británii. Středoevropské a východoevropské populace by pak patřily druhu Carassius gibelio.U druhu Carassius gibelio (nebo podle jiných kritérií poddruhu Carassius auratus gibelio) dodnes není jasné, do jaké míry je v Evropě původní. Existují názory o jeho původnosti v povodí Dunaje nebo i ve Slezsku, ale právě tak je možné setkat se s hlasy, že nesouvislý areál historického výskytu a absence fosilních nálezů svědčí o tom, že ve střední Evropě se původně nevyskytoval žádný druh nebo poddruh stříbřitého karase. Prozatím se až do vyřešení sporů označují v běžné populární literatuře všichni stříbřití karasi společným názvem Carassius auratus.

Ve 20. století se začala psát nová kapitola přítomnosti karase stříbřitého na evropském území. V roce 1954 byly ryby pocházející z populací na východě vysazeny v Maďarsku a odtud se jejich potomstvo začalo lavinovitě šířit všemi směry. V 80. letech 20. století dorazila tato nová vlna karasů stříbřitých do naší republiky. Dnes je u nás karas stříbřitý běžným a široce rozšířeným druhem. Je daleko hojnější než náš původní karas obecný, kterého obvykle na lokalitách společného výskytu časem zcela nahradí.

Současný výskyt karase stříbřitého je obrovský. Sahá od Portugalska na západě Evropy přes Sibiř až do povodí Amuru, na Sachalin a do Číny i Japonska. Zjistit, kde všude je tento druh opravdu původní, už se asi nepodaří. Pomineme –li výše popsané starosti ichtyologů, nedá se říct, že by poznat karase stříbřitého bylo nějak těžké. Pravidelně dochází jen k záměnám s karasem obecným, kterého dnes spousta zejména mladších rybářů možná ani neviděla. Teoreticky je možné splést si karase stříbřitého i s kaprem. Narozdíl od kapra ale karas stříbřitý nemá vousky a od karase obecného ho lze odlišit podle větších a pevnějších šupin a méně vyklenuté (někdy dokonce proláklé) hřbetní ploutve. Dalším rozlišovacím znakem je černé zbarvení břišní výstélky (karas obecný má obvykle světlou). Jak už napovídá název, zbarvení karase stříbřitého je zpravidla stříbřitě šedé, jen výjimečně se objevují nazlátlé nebo namodralé tóny. Ojediněle mohou existovat lokality, kde mají karasi stříbřití výrazně tmavé zbarvení a v některých řekách se občas uloví výrazně nazlátlí jedinci připomínající karase obecného.

Karas stříbřitý je pro člověka významným druhem – v pozitivním i negativním smyslu. Hodně problémů působí svým invazními schopnostmi – mění složení rybích společenstev, vytlačuje některé druhy a na rybnících může hrát roli plevelné ryby. Na druhou stranu může být karas stříbřitý i relativně zajímavou sportovní rybou, zvláště pak tam, kde dorůstá větších rozměrů. Staří Číňané znali tento druh už v dobách před naším letopočtem. Oceňovali jeho schopnost přežívat ve skromných poměrech zahradních jezírek a soustavným šlechtěním z něho vytvořili řadu forem, které původní volně žijící karase připomínají jen vzdáleně. V Evropě je dnes chováme také. Není těžké uvěřit, že zlatí karásci chovaní jako okrasné rybky jsou jen barevnou formou karase stříbřitého.

Ovšem dva tisíce let šlechtění dokázalo daleko větší divy. Z karase stříbřitého byly vyšlechtěny známé závojnatky – okrasné rybky úžasných tvarů a barev, které se původnímu divokému „stříbřiťákovi“ už prakticky nepodobají. Zajímavé je, že sklony vytvářet různé barevné mutace s atypickým tvarem ploutví mají možná i současné volně žijící populace, jak ukazuje přiložený snímek úlovku ze svazové vody.

 


Čolek velký

  • Triturus cristatus
  • Salamandridae - mlokovití

Popis: největší u nás žijící zástupce čolků. Hlavu má vpředu širokou, tělo poměrně štíhlé. Nohy u samců poměrně delší než u samic, v larválním stadiu nejdelší ze všech našich čolků. Kůže hrubě zrnitá, jen u larev hladká. U samců se na jaře vytváří na hřbetě a na ocase až 10 mm vysoký, zubatý, na spodním okraji ocasu celokrajný kožní hřeben, mezi hřbetem a ocasem zcela nebo téměř zcela přerušený hlubokým zářezem. Koncem léta se tento hřeben snižuje.
Zbarvení: svrchu tmavé, hnědé nebo šedé s velkými okrouhlými černými skvrnami na sytě žlutém až naoranžovělém břichu. Vrcholky kožních bradavek bělavé. Toto bělavé perlení bývá dosti výrazné. Hrdlo hnědé, mramorované nebo zcela tmavé.

Velikost: dosahuje velikosti až 18 cm, samci jsou menší.

Pohlavní rozdíly: kromě kožního hřebene, který samice nemají, vyznačují se samci širokým podélným pruhem na bocích ocasu, směrem od špičky ke kořeni postupně tmavnoucím, dále černým.

Celkové rozšíření: na celém území ČR místy hojnější druh, jinak spíše roztroušený výskyt.
Rozšíření na Karlovarsku: hojnější.
Stanoviště: od nížin až do nadmořské výšky kolem 800 m. Obvykle obývá větší a hlubší vodní nádrže, nebo mírně tekoucí vody. Dospělci nejsou tolik nároční na kvalitu vody, larvy na kyselost vody.

Způsob života: k vodě přichází poměrně brzy a to již začátkem března, přesáhne-li teplota 5 stupňů celsia. Ve vodě setrvává většinou do konce července, někteří celoročně. Přezimuje většinou na souši v listí nebo norách. Oplození probíhá ve vodě bez přímého styku obou pohlaví. Samec se blíží k samici, vlní ocasem, ohnutým špičkou kupředu, a později vypouští z kloaky na dno shluky spermií, která samice svým kloakálním otvorem sbírá. Oplozená vajíčka později nalepují jednotlivě na vodní rostliny. Larvální vývoj trvá cca 3 až 4 měsíce, pohlavně čolci dospívají ve třetím roce života.

Potrava: živí se hmyzem a jeho larvami, vodními korýši, plži a červy.

Ohrožení: v ČR je zákonem chráněn v kategorii silně ohrožený druh. Jeho úbytek je způsoben převážně mizením jeho přirozeným biotopů, zamořením jezírek, pískoven, velkochovem rybí osádky a kachen.

Zajímavost: v ČR je komplex čolka velkého zastoupen třemi taxony, které jsou považovány za samostatné druhy. Jsou to čolek velký (Triturus scistatus), čolek dunajský (Triturus dobrogicus) a čolek dravý (Triturus carnifex).

Rozlišovací znaky: hlavním rozlišovacím znakem od ostatních čolků je velikost těla, velké černé skvrny na sytě žlutém břichu, charakteristický výkrojek ocasního lemu, bílé perlení na stranách těla.

 


Použitá literatura:

Klíč našich ryb, obojživelníků a plazů, Prof. RNDr. Sergej Hrabě, DrSc, SPN Praha, 1973Ochrana obojživelníků, Blanka Mikátová, Mojmír Vlašín, Metodika ČSOP č. 1, Brno 2002

Další druhy z této čeledi na tomto webu:

čolek horský - Triturus alpestris
čolek obecný - Triturus vulgaris

 

 

 

Publikováno: 29.03.2014

Aktualizováno: 22.05.2019