VELKÝ POŽÁR PŘEŠÍNA 1934| Obec Čížkov
Facebook

 


VELKÝ POŽÁR PŘEŠÍNA 1934

Událost, která se stala ve středu ráno 13. června 1934 v Přešíně, poznamenala osudy mnoha rodin. Úmylsně založený požár spálil 12 usedlostí.


„Zločinnou rukou připraveno 11 rodin o veškerý majetek“

„Katastrofální požár v Přešíně byl založen“

„Zkáza způsobená lidskou nerozvážností“

To jsou novinové titulky, které popisovaly požár v Přešíně, který 13.6.1934 na den sv. Antonína, během dvou hodin zničil 12 malých hospodářských usedlostí.

Hořet začalo v 8.30 hod. u Linhartů v čp. 45.

Požáru předcházelo 5 týdnů sucha a úmorných veder, domky stály blízko sebe, byly dřevěné s doškovými nebo šindelovými střechami, stodoly plné sena.

Lidé hájili své domky často s nasazením života, ale ve studnách bylo málo vody, tak přes veškeré úsilí obyvatel i ochotných pomocníků shořelo 12 domků a stodoly. Lidé vynesli jen to nejnutnější, často za cenu zranění a popálení. Byli zraněni muži, ale i ženy, paní Schejbalová, paní Linhartová, pan Václav Schejbal, pan Vojtěch Šlejska, Josef Somolík a mnozí další. Zraněné ošetřoval MUDr. Kokeš a pomáhal mu samaritán pan Vojtěch Draský.

 

A co bylo příčinou požáru?

 

Na snímku je podle pana Václava Houšky chalupa čp. 45,
kde bydleli Linhartovi.

Příčinu začalo vyšetřovat četnictvo z Plzně za vedení vrchního strážmistra Miloslava Hasenkopfa. Nejdříve to vypadalo na nešťastnou náhodu. Když bylo na místě provedeno ohledání, zjistilo se, že byl požár založen. Četnictvo začalo nejdříve vyšetřovat paní Linhartovou, jejíž „neopatrností“ požár vznikl. Také pan Linhart si toho dne počínal neobvykle. Už ve 4 hodiny ráno se vydal na louku vzdálenou asi 15 minut od Přešína kosit trávu. Práci ale nevěnoval pozornost. Stále se díval k obci, jako by očekával, že uvidí kouř. To potvrdili četní svědci. Pod shořelým domem čp. 45 byl nalezen sklep a v něm peřiny, šatstvo, pojistka proti vyhoření, prádlo. To bylo v rozporu s tím, co paní Linhartová vykřikovala při požáru. Bědovala, že nemají nic, jen to, co mají na sobě. Byl to důkaz, že Linhartovi byli na požár připraveni.

19.6. byla paní Linhartová zatčena a předána do soudní vazby v Blovicích.

21.6. přišel pan Linhart do soudní budovy do Blovic a snažil se domluvit se svou ženou. Byl při tom přistižen. Při výslechu se doznal, že se se ženou radili o tom, jak zapálí. Řekl jí: „Zapal to ráno, až budeš péct chleba, řekneme, že to chytlo od komína.“ Pan Linhart byl zatčen a odvezen do Plzně.

Linhartovi se rozhodli, že požárem vyřeší svou špatnou životní situaci. Hodnota chalupy byla asi 15 000,- Kč, ale dluh dosahoval 16 000,- Kč. Pan Josef Linhart byl pojištěn na 19 500,- Kč.

Zřejmě netušili, že způsobí zkázu 12 domů a celkovou škodu 950 000,- Kč .

22.6. přivezli četníci paní Linhartovou do Přešína, aby ukázala, jak to bylo. Lidé se kolem ní shromáždili a byli na ni velice rozzlobení. K žádnému napadení nedošlo, 8 četníků paní Linhartovou ochránilo.

Viníci byli potrestáni dlouhým vězením, pan Linhart dostal 20 roků a ve vězení zemřel. Paní Linhartová dostala méně, asi 6 roků. Jejich chalupa nebyla nikdy obnovena.
 


Při požáru 13.6.1934 vyhořeli:

  • Josef Linhart čp. 45 - dnes neexistuje
  • Jan Linhart čp.32 /strýc Josefa Linharta/
  • Václav Shejbal čp.28
  • Anna Skřivánková čp. 27
  • Josef Silovský čp. 26 /dnes E 3/
  • Antonín Brožík čp. 24 /dnes E 17/
  • Josef Houška čp.36 / čp. 36 postaveno na jiném místě, dnes E 14/
  • Josef Somolík čp.38
  • František Páv čp.48
  • Pastouška čp. 25
  • Václav Vaník čp. 39
  • Václav Kugler čp. 40, u čp. 34 a čp. 29 shořely kolny.
     

Pro velký žár i vynesené věci shořely, hořely dřevěné ploty, byla to hrůza.

Ihned po požáru byly založeny veřejné sbírky na pomoc vyhořelým občanům, které pomohly nejpotřebnějším. Pomoc přicházela od místních i ze širokého okolí. Sousedé ze vsi pomáhali se stavbou nových domů. Ti kteří vyhořeli dočasně bydleli u svých příbuzných, sousedů nebo přátel, dokud si nepostavili nový dům.

Požár byl velkou tragédií, která poznamenala hmotně i na zdraví mnoho občanů.

Schejbalovi vyhořeli úplně, měli malého synka, právě si přistavěli a pak přišli o všechno. Paní Anežka Schejbalová byla za vesnicí na louce /na Routovskej/ a než doběhla domů, chalupa už hořela. Vzpomněla si, že tam nechali doklady. Vběhla do hořící chalupy a přitom se popálila na ruce. Při ohni se zranil i její manžel pan Václav Schejbal. Při odklízení trosek vyhořelého domu se propadl stropem a zranil si nohu. Noha se mu již nikdy nezahojila v pozdějším věku o ni přišel. Vyprávění paní Schejbalové jsem často naslouchala, protože byla sousedkou mých rodičů. Celý život rozdělovala události na ty „před ohněm“ a ty „po ohni“. Byl to pro ni životní mezník.

 


 



Pan Václav Houška čp. 35 píše ve svých vzpomínkách:

S odstupem času si všichni, kteří vyhořeli, postavili nová stavení, prostornější, modernější. Ironií osudu je skutečnost, že ti, co s nasazením vlastního života uhájili staré stavení, po čase litovali, že to raději nenechali shořet?!

Já jako tříletý mám vlastní vzpomínky. Babička ten den pekla vdolky a ve světnici byl i náš pes Azor. Babička mi řekla, abych vyhnal Azora ven, že jí překáží. Já jsem ho vyprovázel ven, ale on nechtěl přes práh, tak jsem ho chtěl vytlačit koleny. Až pohledem nahoru ze dveří jsem viděl červenou oblohu, tak jsem hned volal na babičku. Trvale v mé paměti zůstala vzpomínka na doutnající spáleniště s typickým pachem po ohni. Ten se mi připomíná, kdykoliv se ocitnu u jakéhokoliv dohořívajícího ohně…

 



Prameny:
Kronika psaná panem Václavem Schejbalem
Soudobý tisk zapůjčený panem Josefem Skřivánkem čp.23
Vzpomínky pana Václava Houšky čp. 35

Pro www.obec-cizkov.cz
Libuše Bulínová

 

Noviny z 21.června 1934

Noviny z 22.června 1934

Noviny z 23.června 1934

Na snímku je podle pana Václava Houšky chalupa čp. 45,
kde bydleli Linhartovi.