Facebook

 


MĚRČÍN - PRVNÍ SVĚTOVÁ VÁLKA

Obraz první světové války v Měrčíně, jak ji v roce 1922 zaznamenal tehdejší starosta a kronikář obce Měrčín pan Václav Skala.


Usnesením obecního zastupitelstva ze dne 24. Listopadu 1922 byl jsem já Václav Skala, domkář a starosta obce Měrčína ustanoven prvním kronikářem zdejší obce a funkce této ujal jsem se dnes 10. Prosince 1922.

Jsem rodák obce zdejší narozen 15. října 1887, chodil jsem do trojtřídní obecné školy do Čížkova a dne 15. září 1900 jsme šli poprvé do nově přiškolené obce Dožice, kamž chodil jsem pouze 1 rok. Dne 13. března 1902 šel jsem se učit sklářem do Nového Sedla u Lokte, kdež pobyl jsem plných 8 roků, pracoval jako učeň, pomahač, pak co samostatný sklář. Tehdáž měla v Novém Sedle menšina česká Čtenářsko-vzdělávací spolek, jehož jsem byl jednatelem a později též co předseda jsem zvolen byl. V roce 1910 opustil jsem navždy Nové Sedlo, kdež strávil jsem nejlepší svůj mladý věk a odjel jsem rodné obce. Na jaře 1912 jel jsem opět na práci do Německa, kdež pracoval jsem při výrobě tašek. V roce 1913 a 1914 cestoval jsem co hudebník u kinematografu v severních Čechách, okolo Sněžky a Jánských Lázní. V roce 1915 odjel jsem opět do Německa, kdež jsem byl v roce 1916 na rakousko-uherském konzulátě v Berlíně odveden k vojsku. Do fronty bojové již jsem nepřišel, byl jsem přidělen k sanitě, kdež jsem konal službu až do konce světové války.

 
  Václav Skala  čp.9 (1887-1978)


Prohlášení naší samostatnosti v den 28. října 1918 přijat byl s nadšením, neboť každý byl syt válečných svízelů. Lidé ten den ničeho nedělali, chodili v houfech a tiskli se jeden k druhému, neboť ten den vymanili jsme se z Rakouského poručnictví a stali se opět samostatnými a přijali název: Republika Československá. Vojsko jezdilo vlaky z front a navracelo se do svých domovů. Takový vlak z fronty jedoucí byl přímo obsypán vojáky jako rojícími včeličkami, plné střechy, každé stupátko bylo obsazeno.


Světová válka i ve zdejší malé obci měla několik obětí:

František Ernest z čp. 14 na ruské frontě onemocněl a stal se nezvěstným
Vojtěch Mareška z čp. 2, který byl na srbském bojišti a odtud stal se nezvěstným
Josef Skala z čp. 15 stal se nezvěstným na srbském bojišti

 

Podobenka z vojenské nemocnice zaslaná Vojtěchem Skalou (nar.1885) z Měrčína čp. 15. Sedí třetí zprava v prostřední řadě.

 

Kontingenty

(pozn.: kontingent = předurčený počet, kvóta či pevně stanovené množství dodávek)


Za světové války byli zdejší hospodáři stíháni velkými kontingenty a obilí a dobytek pro vojsko a města. Jako ukázku již sníženého kontingentu po prohlášení naší samostatnosti měla obec Měrčín odvést (1 q = 100 kg):

V roce 1919: 15 q pšenice, 80 q žita, 6 q ječmene, 60 q ovsa, 80 q brambor

V roce 1920: 20 q pšenice, 75 q žita, 6 q ječmene, 45 q ovsa, 90 q brambor

Poslední kontingent byl v roce 1921: 20 q pšenice, 95 q žita, 5 q ječmene, 50 q ovsa

Tento kontingent rozvrhovala 4 členná obilní komise.


Z měst chodili lidé na vesnici pro mléko, vejce, mouku, máslo, což prodávalo se nebo vyměňovalo za různé věci a až z Mostu jezdili horníci k nám pro brambory, naložil si pytel na záda 75 kg těžký a nesl je na nádraží Nepomuk s obavou, jestli jej četník nechytí a brambory nezabaví.

Za rekvírované obilí a dobytek platili se malé ceny. Hlad byl mezi lidem zvláště ve městech. Kdo měl peníze, kupoval potajmu zásoby uschované a draze je platil. Na všechno byly lístky státem vydané a bez předložení takového lístku nic se u obchodníka nekoupilo. Byly lístky na tabák, mýdlo, cukr, petroly, uhlí, svíčky, mouku atd.

Chudí lidé, kteří půdu neobdělávali, brali mouku aprovizační od státu danou za sníženou cenu, ovšem černější, určitou dávku na osobu a tato dávka byla čím dále menší. Kdo půdu obdělával by l samozásobitel a když chtěl obilí ve mlýně semlít, musel předložit mlecí výkaz.

Přes mlýny chodili revize, jestli se pokoutně nemele a v případě, že ve mlýně bylo více obilí a nebylo kryto mlecími výkazy, bylo zabaveno a hospodář žádnou náhradu nedostal, mimo toho mlynář měl pokutu. Když obec nemohla dodati předepsaný kontingent obilí, přišla rekvizice a chodila od domu k domu a hledala zásoby, jestli nejsou schované.

Rekvizice se obyčejně skládal z 1 komisaře, 1 poddůstojníka, 3-4 vojáků a obec jim musela poskytnout stravu pro ten den. Kdož by se zdráhal určenou dávku dáti, bylo poručeno vojákům prohledati stavení, když se obilí našlo, bylo bez náhrady zabaveno.

 
     
 

Jak Václav Skala a Josef Zeman ošidili rekvizici

(pozn.: rekvizice = zabírání nebo vymáhání něčeho z moci úřední)
 

Po silnici k Vrčeni jeli dva povozy vezoucí každý plnou fůru obilí do mlýna vyměnit za mouku, avšak bez mlecího výkazu. Byl to Václav Skala hostinský z čp. 24 a Josef Zeman z čp. 19. Pod Štědrým blíže k tzv. „cikánskému plácku“ spatřili proti sobě přicházeti rekvizici, která šla právě do Měrčína, kterou museli potkati.

S kala přišel ihned k nápadu a povídá: „Josef, pojedem do lesa do Štědrýho, jako bychom jeli pro dříví.“ A skutečně odbočili přes „ cikánský plac“ do lesa, kdež nedaleko v nížině počkali, až rekvizice přešla a oni pak jeli klidně dále a svoje obilí ve mlýně ve Vrčeni za mouku proměnit. Na zpáteční cestě měli potkat opět tu samou rekvizici po prohlídce v obci Měrčíně se vracejícím, kterou včas spatřili a od čečovického silničního můstku uhnuli se polní cestou „Lipím“ zvanou a přijeli šťastně každý s fůrou mouky od Liškova domů.

 

Jde o první zápis do Měrčínské kroniky z 10. Prosince 1922.
Sepsal Václav Skala čp.9 (1887-1978)
Fotografie zapůjčila paní Marie Koželuhová, rodačka z Měrčína čp. 15
 


Josef Skala, Měrčín čp. 15

Na závěr si dovolím uvést pár informací k jednomu z padlých, Josefu Skalovi, o kterém se v kronice píše jako o nezvěstném na srbském bojišti. Vzhledem k tomu, že náš rod Skalů pochází právě z Měrčína č. 15, hledal jem onoho Josefa v soukromém rodokmenu. Nositelé tohoto jména tam byli pouze dva. Prvním byl můj pradědeček Josef Skala (1894-1930), kterého můžete vidět na té úzké fotografii výše, ale ten to být nemohl, neboť zemřel v roce 1930 na zápal plic. A tak nezbývá než věřit, že oním nezvěstným byl jeho strýc Josef Skala, který se narodil 12. července 1877. Datum narození je krom fotografie to jediné, co o něm víme. Ač jsem prošel různé matriky a seznamy padlých, nic jsem nenašel. Pokuď nedošlo k nějakému špatnému přepisu, měl by to být zřejmě on. Bližší informace se dozvíme až budou přístupné další historické materiály.

 

 

Pro obec-cizkov.cz
Dušan Skala