JAN BÁRTA ZAHRÁDECKÝ| Obec Čížkov
Facebook

 


JAN BÁRTA ZAHRÁDECKÝ

Článek Ing. Antonína Bárty o vlasteneckém učiteli Janu Bártovi, který patřil k nejvýznamějším rodákům ze Zahrádky.

Takto vypadal mlýn u Bártů čp.6 v Zahrádce, kde se Jan Bárta v 8. května 1862 narodil.
Jan Bárta Zahrádecký - Správce matiční školy ve Vranově v roce 1883 (21 let).
Jan Bárta Zahrádecký v roce 1909 před odjezdem ze Zahrádky.
Jan Bárta Zahrádecký v 65 letech v roce 1927.
Jan Bárta Zahrádecký
Jan Bárta Zahrádecký v roce 1935.
Rodina Jana Bárty v roce 1909 před odjezdem ze Zahrádky. Zleva nahoře Bořivoj, Vladimír, Květuše, Bohumil, prostřední řada uprostřed sedí manželka Anna se Svatoplukem a Libuší, vpravo učitel Jan Bárta a u nohou sedí Vlasta a Eliška.
Rodina Jana Bárty v Brně.
Pohlednice z lázní 1935 - Jan Bárta Zahrádecký se svou manželkou Annou při léčebném pobytu v Teplicích nad Bečvou.
Pohlednice z lázní 1935 - Jan Bárta Zahrádecký se svou manželkou Annou při léčebném pobytu v Teplicích nad Bečvou.
Ručně malovaný obrázek s vlepenou fotografií Františky Boušové rozené Bártové ze mlýna čp. 6.
Františka Boušová rozená Bártová ve mlýně čp.6 (1857 - 1939), sestra Jana Bárty.

Jan Bárta (1862 - 1939)

Tento rodák z malé vesničky Zahrádka na nepomucku je ve svém rodišti znám svým příspěvkem do obecní kroniky. V něm zpracoval vzpomínky na rodnou obec z doby svého mládí, které rozšířil i o vzpomínky svého otce Jana a svého děda Jakuba. Díky tomu příspěvku toho víme hodně o životě v obci v 19. století.

Narodil se v Zahrádce 8.5.1862 ve mlýně č.p. 6. Jeho otec Jan byl mlynářem a rychtářem. Byl velmi sečtělý. Kupoval knihy od posla přicházejícího z Prahy. Byly to knihy vlastenecké, mnohdy zakázané, některé z nich četl i malý Jan. Po studiích učil Jan Bárta krátce v Plzni, pak nastoupil jako správce české školy ve Vranově u Stříbra. Obec byla součástí českého ostrůvku stříbrského a ten představovaly obce Sulislav, Sytno, Vranov, Svinná a Butov. V obcích byl již velký počet německého obyvatelstva a existoval zde silný zápas o děti českých rodičů, do které školy budou chodit, ze strany Němců velmi nevybíravý. Tak tomu bylo i ve Vranově. Poté, co zde byla založena německá škola, hned vzápětí byla zde založena česká matiční škola. Jan Bárta sem musel nastoupit ze dne na den, aby se mohl stihnout zápis do české školy dříve, než budou zapsány do školy německé. Ve Vranově zažil i první zkušenosti s úklady Němců proti české škole.

Dále pak učil v Nýřanech, v Oseku u Duchova, v Dolních Sekyřanech u Heřmanovy Hutě, v Prapořišti u Kdyně a naposled v Černošcích u Brna, kde byla silná německá enkláva.

Za svého působení v Oseku u Duchova přijal pozvání svého přítele lesního Josefa Ptáka a odjel o prázdninách r. 1886 na Mlýneček u Domažlic. Zde se seznámil s dcerou lesního Josefa Kalkanta, osmnáctiletou Annou, která vyučovala ženským ručním pracím. Brzy z toho byla svatba, konaná 27. září 1886. Z tohoto manželství vzešlo 11 dětí.

Jan Bárta ve svém zápase za české školy si dobře uvědomoval, jak je důležité, aby v českoněmeckém prostředí byli i čeští podnikatelé a živnostníci, protože ti němečtí byli začasté prostředníky nátlaku na české dělníky, aby posílali své děti do německých škol. Stejně tak působili i při volbách. Proto ve Vranově založil dílnu na tkaní látek, v Sulislavi založil se svými přáteli Raiffeisenku, současně  Národní jednota pošumavská založila v Sulislavi pletárnu trikotového zboží. A nejen to. Věděl, jak nedostatkem velkého českého průmyslu v pohraničí,  těžce trpí čeští dělníci. Proto usiloval o založení českých akciových společností v těchto oblastech. Za tím účelem psal články v novinách i časopisech, v nichž burcoval veřejnost k upisování 5 zlatých tak, aby i chudý příslušník českého národa mohl přispět na založení akciových společností. Výsledkem bylo založení Národního podniku obchodního a průmyslového a zařízení továrny na tužky v Českých Budějovicích.

 

Učitel Jan Bárta byl činný i na poli osvětovém a kulturním. Hned na začátku svého působení předčítal ve Vranově lidem noviny, spolu s dalšími založil v Sulislavi Občansko-hospodářskou besedu, kde aktivně pracoval. Tento spolek byl tím hlavním osvětovým spolkem v českém ostrůvku stříbrském. Dalším spolkem, kde pracoval, byla Národní jednota pošumavská. Stejně tak působil i na jiných školách, všude tam, kde učil. Zejména v Brně, kde žil už jako důchodce, byl velmi aktivní.

 

Když učil ve škole v Nýřanech, začal publikovat v Plzeňských listech. Ve svých příspěvcích popisoval své zkušenosti ze školy ve Vranově i své postřehy ze života v českoněmeckém prostředí.V Plzeňských listech publikoval lidové písně, které sebral v Sulislavi a ve Vranově. Po něm sem zajižděli i jiní sběratelé. Od té doby publikovat nepřestal. Vrcholem této činnosti bylo vydání několika knih. Je to již zmíněná životopisná kniha a v Brně vydané knihy „Německý ostrov Brněnský“ a „Brno. Národopisné monografie“, ve kterých ozřejmil národnostní poměry v Brně a okolí.

 

Ne všechno o co učitel Jan Bárta usiloval se podařilo. Na to byla německá převaha příliš silná. Nepodařilo se udržet českou školu ve Vranově a v Dolních Sekyřanech, nezdařil se ani záměr na posílení českého průmyslu v pohraničí. Nicméně každý, byť sebemenší úspěch byl   pro českou menšinu posilou. Zmíněné školy se podařilo, především úsilím Jana Bárty, po řadu let udržet. V Sulislavi česká škola nikdy nezanikla, naopak přes silný odpor Němců byla v r.1888 postavena nová.

 

Abychom více přiblížili, jak těžký byl zápas o české školy, vraťme se k jeho působení na stříbrsku trochu podrobněji. Touha po české škole byla u zdejších českých obyvatel obrovská. Když nastupoval do školy ve Vranově, vítal ho na kraji obce velký průvod dětí a rodičů, jak sám popisuje ve své knize: „Děvčata i ženy mají šněrovačky pestře květované, bílé rukávce nesahajíce ani k loktům, široce vzdušně vyduté. Mnoho sukní různých živých barev, lemovaných pestrými obrubami, tvoří kolem každé dívky široký přeslen, jenž se v chůzi kymácí. Vzadu jsou na sukních široké barevné klindy (stuhy), od pasu až k lemu sukní. Na hlavách mají ženy a dívky květované šátky neb nic. Muži mají krátké, většinou modré kabátce, na hlavách čepice i klobouky. Někteří starší ještě také žluté koženky. První mne přivítal starý Havel, horník a domkář. Žádal mne, abych jejich děti vyučoval a vychovával   po česku, aby se neponěmčily.Slíbil jsem mu, že tak rád učiním“. To bylo 22. října 1882. Svůj slib, který starému horníkovi dal, splnil. Dějiny vykládal dětem pravdivě, ne podle učebnic poplatných Habsburské dynastii. Zejména vyprávění o husitských válkách se dětem líbilo.

 

Záhy nastaly potíže. Němci se nesmířili s českou školou a agitovali proti ní i přímo vyhrožovali. Tak např. nadlesní Richter nejen přesvědčoval české rodiče, aby posílali děti    do německé školy, ale těm, kteří neuposlechli, rozbíjel v lese košíky, bral sekery a pokutoval je. Podobně se chovali i němečtí starostové, kteří vyhrožovali, že dají dovést české děti do německé školy strážníkem nebo, že jejich otcové přijdou  o zaměstnání, když posílají děti do české školy, jiní vyhrožovali českým rodičům, že je zmlátí. Nátlak vyvrcholil v roce 1887, kdy vranovští horníci dostali ultimatum“ Buď do tří dnů přinesou potvrzenku, že dali zapsat své děti do německé školy, nebo mají čtrnáctidenní výpověď“. Ve Vranově nastalo velké pobouření, mnozí horníci podlehli nátlaku a své děti dali zapsat do německé školy. Dětem se tam nelíbilo, často plakaly a z německé školy utíkaly.

 

Aby českou školu zachránil, založil učitel Bárta ve Vranově tkalcovskou dílnu a v ní zaměstnával propuštěné horníky. I tady nastaly potíže. Horníci, zvyklí na hrubou práci, těžko přivykali jemnému tkaní látek, dílo bylo kazové, šlo málo na odbyt, Bárta dílnu dotoval ze svých úspor  i z věna své manželky. Po třech letech musel, finančně vyčerpán, dílnu zrušit. Přesto česká škola ve Vranově ještě řadu let vydržela.

 

Téměř shodný byl osud školy v Dolních Sekyřanech. Nátlak Němců proti české škole existoval i v Prapořišti, Oseku i v Černovicích, kde Bárta působil. Snad jen soužití Čechů a Němců v těchto místech nebylo tak vyhrocené, jako tomu bylo na stříbrsku. Změna nastala až po utvoření Československé republiky. Ustal nátlak Němců a dětí v českých školách začalo přibývat. To už učitel Jan Bárta pozoroval jako penzista a byl rád, že se přece jen dočkal naplnění své 36leté práce. Odešel do penze v r.1918. Od té doby žil v Brně a aktivně pracoval v různých spolcích. Byl předsedou odboru Národní jednoty v Nových Černovicích a předseda okrsku Národní jednoty Brno – venkov. V Brně sepsal svůj příspěvek do zahradecké kroniky. Na svou rodnou obec nikdy nezapomněl. Aby zvýraznil svůj původ, připojil ke svému jménu slovo Zahradecký. Zemřel 11. září 1939.

 

Na závěr dodejme několik slov o jeho původu. Rod Bártů v zahrádeckém mlýně pochází ze starého rodu Bártů v Měcholupech. Zde žil sedlák Václav Bárta již začátkem 17. století. V Měcholupech se tento rod rozrostl, sídlil v několika domech a odtud se dále šířil do obcí na nepomucku. Do Zahrádky přišli měcholupští Bártové do mlýna č.p. 6, do č.p. 26 a do č.p. 10.

 


 

Velice děkujeme za fotografie a knihu "30 let matičním učitelem", které nám poskytl pan Václav Bouše z Příbrami, rodák z Kasejovic.
 


Pro obec-cizkov.cz: Ing. Antonín Bárta

 

Tak vypadá mlýn u Bártů dnes.
Mlýn u Bártů čp. 6 v Zahrádce
Obytná část mlýna, kde žilo několik generací rodu Bártů, je dnes bohužel v zoufalém stavu.
Obytná část mlýna, kde žilo několik generací rodu Bártů, je dnes bohužel v zoufalém stavu.
Obytná část mlýna, kde žilo několik generací rodu Bártů, je dnes bohužel v zoufalém stavu.
Obytná část mlýna, kde žilo několik generací rodu Bártů, je dnes bohužel v zoufalém stavu.