DOPISY Z USA| Obec Čížkov
Facebook

 


DOPISY Z USA

U příležitosti 70. výročí konce 2. světové války Vám přinášíme jeden z válečných příběhů, který má kořeny v našem kraji, článek paní Ing. Hany Čápové.


V květnových dnech si každoročně připomínáme výročí konce 2. světové války. Byla to doba strašná a poznamenala životy spousty lidí. Hrdinové jsou známi  -  ale svůj podíl na vítězství měla i řada těch, o nichž se toho ví méně nebo někdy nic. A přece i oni si zaslouží naši vděčnost a vzpomínka na ně by neměla zapadnout.  

Proto píši tento příběh dvou mužů, příběh, jehož svědkové ještě žijí.

V Čečovicích čp. 11 („po chalupě“ se tu říká U Sládků) žije od r. 1782 rod Moravců. L.P. 1886 se tu Tomáši Moravcovi a Terezii, rozené Šeflové, narodil jako čtvrté dítě syn Václav (1886-1953). Tento mládenec ještě před 1. světovou válkou odcestoval, spolu s mnoha dalšími Čechy, za prací do USA, kde se trvale usadil.

V roce 1936 přijel poprvé (a naposledy) do vlasti oslavit své padesátiny. V té době již na statku hospodařil jeho nejmladší bratr Augustin (1902-1986) s manželkou Marií, rozenou Novou (1905-1983), pocházející z Čečovic čp. 7.

Velkolepou oslavu pamatuje i současný obyvatel statku Augustin Moravec ml. (*1927). Oslavy se tehdy zúčastnila i Anastázie Nová (1909-1997), mladší sestra paní Moravcové, se svým nastávajícím Karlem Mathesem (1909-1996). S ním se oslavenec Václav Moravec takto seznámil.

 

Karel Mathes (1909-1996)

 

Václav Moravec (1886-1953)

Čas šel, Anastázie Nová, nyní již Mathesová, s manželem Karlem žili v Domažlicích a tam je zastihl začátek 2. světové války. Karel Mathes byl velmi činný ve skautském hnutí v Domažlicích, které ihned zahájilo odbojovou činnost proti německým okupantům. Skauti mj. shromažďovali zbraně a byli i napojeni na pražskou akademickou organizaci YMCA. Ovšem odbojová skupina skautů v Domažlicích byla prozrazena, její vedoucí Karel Mathes byl v dubnu 1940 gestapem zatčen a eskortován do pankrácké věznice v Praze s tím, že jen za to, co o něm dosud gestapo ví, má jistý „provaz“. Skauti z jeho oddílu byli odvezeni do koncentračního tábora Mauthausen, odkud se těsně před heydrichiádou vrátili, a příběh jednoho z nich - nepolapitelného Jana Smudka – možná někteří čtenáři rovněž znají, vrátil se po válce, jako letec RAF.

Karlu Mathesovi se v Praze při převozu od jednoho výslechu k druhému podařilo gestapu utéci. To bylo tak: Dva gestapáci cestou zašli do nějakého domu na Smíchově, český řidič se slovy: „Ne abyste mi utíkal, jdu si jen koupit cigarety“ zamkl auto a zašel do blízké trafiky. Karel Mathes v tu chvíli duchapřítomně stáhl okénko, vypadl jím na ulici a utíkal pryč. Pamatoval si jen, že na rohu ulice stál český strážník, který, když to viděl, obrátil se na opačnou stranu a odešel. Mathes se do večera skrýval různě po dvorcích a sklepích mezi činžáky, přespal pod mostem u Vltavy a teprve po dvou dnech dostal odvahu se přihlásit v YMCA. Tam už o něm věděli a postarali se o něho. Po několika týdnech byl prostřednictvím YMCA vypraven se skupinou ještě dalších uprchlíků do zahraničí. Celá skupina se po různých peripetiích (padlo Polsko, tam nemohli, padla Francie, kam také nemohli) dostala až do severní Afriky, kde se stali zakládajícími vojáky právě se formujícího Československého pěšího praporu 11. – Východního pod velením K. Klapálka. Více informací o tomto praporu a obléhání Tobruku naleznete ZDE.

V Domažlicích zatím gestapo hlídalo A. Mathesovou s dvouletou dcerkou v domnění, že se přes ně dostanou Mathesovi na stopu. To se nestalo, obě totiž nedostaly o tátovi žádnou zprávu.

V Africe v té době probíhaly boje, jichž se Karel Mathes plně účastnil. Prodělal celé africké tažení včetně bojů v Tobruku. Po celou dobu se obával o osud rodiny, neboť až do Afriky došly zvěsti jak v Čechách nacisté řádí. Vzpomněl si na Václava Moravce v USA, napsal mu dopis, kde vylíčil svou situaci s tím, že rodina o něm nemá žádné zprávy a on se obává je podat. Václav Moravec vymyslel a poslal do Čečovic bratru Augustinovi pohled, kde uvedl větu: „Náš Charlie je už v pořádku a vede si dobře.“ Měl totiž vnuka Charlese – Karla. U Moravců pochopili a tak šel do Domažlic dopis: „Stázo, přijeď!“ Teď věděli alespoň něco a byla to jediná zpráva za celu válku, co rodina měla.

Naloďování československých vojáků v Alexandrii na plavbu do Tobruku.
Obrana Tobruku.
Obrana Tobruku.
Dělostřelci 11. československého pěšího praporu - Východního v Tobrúku
Obrana Tobruku.
I takové bylo okolí Tobruku.
Obrana Tobruku.
Ve vojenském táboře, stojící druhý zprava K. Mathes.
Po cestě z Tobruku českoslovenští důstojníci u pyramid v Káhiře, druhý zleva K. Mathes.
Velká Británie, srpen 1943 - přehlídka ve Wiwenhoe u Colchesteru, prezident E. Beneš blahopřeje čsl.vojákům k bojovým úspěchům v Africe, se zástavou K.Klapálek, uprostřed čelně v šortkách K. Mathes.
Václav Moravec a jeho první vnuk William C. Vendl.
Karel Mathes s vnučkami Olgou a Hanou.

Václav Moravec ovšem napsal dopis i Karlu Mathesovi do Afriky (viz. dopis z r. 1941), poslal i druhý dopis z USA (viz. dopis z r. 1943). Z toho, že oba došly s uvedenými adresami je vidět, jak spojenecká pošta po světě obdivuhodně fungovala. Po napadení Japonci vstoupily USA do války a oboustranná korespondence tím byla přerušena.

Oba dopisy Karel Mathes opatroval a přivezl z války domů. Rozhodla jsem se zveřejnit je. Jednak pro jejich krásnou českou řeč, jednak pro jejich optimistický obsah, který na vojáky v poušti neobyčejně působil.

Cituji z dopisu z 15. 7. 1941: 

„Zde se v továrnách na výrobu co se potřebuje a co i jiné mocnosti potřebují pracuje po 6 dní v týdnu ve dne v noci. Naši hoši a těch je hodně, cvičí dost, aby byli úplně připraveni, až je bude třeba. Máme zde vládu s p. Rooseveltem v čele velice dobrou a ti s naším Americkým národem nenechají zvítězit nacisty a přijde ta doba a ta daleko není, že se vše skončí úplnou porážkou hitlerismu a zavládne zase mír a svoboda pro všechny národy v Evropě…..“

Cituji z dopisu z 15. 6. 1943 (již po vstupu USA do války):

„Už to dlouho trvat nebude… Počítám do Vánoc a bude to v Evropě vše zhroucené, teď to jde čerstva. Všechna čest našemu p. presidentovi, ten dosud co slíbil - splnil. Amerika ještě žádnou válku neprohrála, vyhraje i tuto … Přes rok jsem pracoval na uniformách. …a pak zase do práce, aby naši vojáci měli dost teplého šatstva na zimu……. S Bohem, Charles a zvítězíme!! “

Tyto dopisy jsou svědectvím o tom, že nejen Čechoslováci přímým bojem na frontě, ale i „obyčejní“ lidé v USA přispívali každodenní prací k vítězství spojenců a že boj proti nacismu a zlu byl vlastní slušným lidem ve velké části světa.

A co bylo dál?

Po vítězném ukončení války v Africe byli českoslovenští a britští vojáci v r. 1943 posláni do Velké Británie, kde mohli zůstat do konce války. Řada z nich, i Karel Mathes, však chtěla bojovat do úplné porážky Německa. Tak se přeplavili v r. 1944 do Sovětského Svazu a absolvovali tuto „ruskou“ frontu pod velením Ludvíka Svobody přes Duklu až do Prahy.

S Václavem Moravcem si Karel Mathes dopisoval i po válce. Až rok 1948 přerušil veškeré takové československé styky s tzv. nepřátelskou cizinou.

Tento rok pro řadu našich zahraničních vojáků – Zápaďáků -  také znamenal rozhodnutí: buď znovu emigrovat, nebo žít život na okraji společnosti. Přes všechno, co zažili a obětovali republice, se stali pro režim nežádoucími a opovrhovanými. Teprve po r. 1989 se některým z nich, těm co přežili, dostalo satisfakce.

Václav Moravec zemřel v říjnu 1953 v Ciceru, stát Illinois, USA.

Plukovník Karel Mathes s manželkou Anastázií odpočívají na hřbitůvku ve Vrčeni.

Pro www.obec-cizkov.cz
dcera Ing. Hana Čápová – Mathesová
19. 4. 2015 Liškov

Dopis Karlu Mathesovi od Václava Moravce z 15. 7. 1941.

Druhý dopis Karlu Mathesovi od Václava Moravce z 15. 6. 1943.