Facebook

 


SPOLČÁK

Přinášíme Vám článek kronikářky paní Libuše Bulínové, který je ohlédnutím za historií unikátního přešínského projektu, prvního Spolkového domu v Čechách.


 


SPOLČÁK

První Spolkový dům v Čechách

Když jsem jako dítě slyšela, že babička mluví o Spolčáku, nedovedla jsem si pod tím představit nic určitého. Nikde jinde nic podobného nebylo. Co to je? Mohlo to být cokoliv. Tenkrát jsem netušila, že stavba Spočáku byla v historii Přešína ve 20. století tou nejsvětlejší událostí všech dob. Tak to alespoň vidí pan Václav Houška (přešínský rodák) ve svých Pamětech.

Do Spolčáku se chodilo pro pivo, pro limonády, chodilo se sem i do krámu. Pořádaly se tady bály, schůze, setkání a hrálo se tady divadlo. Přesně tak, jak si to jeho zakladatelé představovali.
 

 
Spolkový dům v Přešíně v roce 1935
 


Ale jak k tomu došlo, že na tak malé vesničce vzniknul tak unikátní projekt, jak by se řeklo dneska.

Všechno začalo docela nenápadně v hospodě při pivu


Naše malebná vesnička vždycky sestávala ze dvou částí: hořejší „Ves“ a dolejší „Draha“. Ve Vsi bydleli většinou sedláci, na Drahách řemeslníci, zemědělci, podruhové.

Hospůdek bylo několik, ale hlavní a asi nejoblíbenější byla v hořejší vsi u Adamů, čp.1. Tady se scházela většina vesnice. V té době, ještě za Rakousko-Uherska, vznikaly různé názory na osamostatnění Československa a jeho budoucí politické zaměření. Vedly se ostré a nekonečné debaty hlavně v hospodách.

V zápisu z první schůze, která byla svolána na 8. leden 1908, do místnosti Vojtěcha Draského, za účelem založení a ustavení družstva pro vystavění dělnického domu v Přešíně, stojí:

Schůzi zahájil soudruh Jan Švík.

„…je nutnost založiti si vlastní stánek, kde bychom se mohli volně scházeti, rokovati  o našich požadavcích a cílech, pořádati naše zábavy, divadlo bychom mohli pěstovati a pořádati zábavy odpovídající duchu času a ve snahách sociálně demokratických. Naši odpůrci, ke kterým jsme se museli uchýlit, když jsme chtěli pořádat větší schůzi neb zábavu, si z nás jen posměch tropili a vůči straně si víc a víc dovolovali. A šli konečně tak daleko, že dne 21. prosince1907 veřejně řekl hostinský Jan Houška / v té době i starosta obce/, že kdo čte Novou dobu je blbec, a že o naši návštěvu nestojí.  Nemáme tedy jiné vyhlídky, než postaviti si vlastní dům.“

To bylo všemi přítomnými jednomyslně přijato.

 

Za členy se přihlásili:

Jan Mík (čp.40), Jan Švík, Václav Vaník (čp.50), Václav Vaník, Jan Malý, Vojtěch Draský, Josef Vaník (čp.41), Josef Vaník, Jan Kibyc, Matěj  Komanec, Antonín Průcha, Jan Skřivánek, František Skřivánek, František Mík, Jan Polívka, Josef Honz, Josef Houška, Karel Vozka, Jan Vozka, Jan Malý, Josef Kraft, František Dubský.

 

Jednomyslně byl schválen návrh zakoupit nejdříve pozemek.

Jan Malý je ochoten pozemek prodat.


Kdo byli tito lidé, kteří se tak odvážně postavili před tak velký úkol?

 

Řídící učitel Přešínské školy pan Josef Sobota (v Přešíně učil od 1.9.1928 do 1.7.1933) píše ve své Vlastivědě:

„Politicky se lidé začali probouzeti v roce 1892. Založen byl z dělníků, domkářů i rolníků sociálně demokratický spolek „Budoucnost“, v roce 1898 nazván „Domkářské sdružení“. V roce 1905 „Domkářské sdružení“ přijalo název „Politická organizace“. Členové této strany scházeli se po chalupách a v roce 1910 vystavěli si pěkný „Spolkový dům“, který jest do dnešní doby střediskem kulturního života dospělých.“

13. ledna 1908 na další schůzi „Družstva“, byla ujednána smlouva o přenechání pozemku od Jana Malého. Pozemek se nacházel mezi číslem 62 a 63. Jednalo se o 400 čtverečných sáhů za 400 korun, tj. 1 čtverečný sáh za 1 korunu, což bylo všemi přijato. Václav Vaník dává návrh by si výbor vypůjčil stanovy od Družstva z Doubravky. I tento návrh byl přijat.

Hned na další schůzi 29. ledna 1908 se hlásí a jsou přijati další členové: Matěj Hlavnička, Vojtěch Šlejska, Václav Benetka a Jan Prokůpek. Stanovy vypůjčené z Doubravky se přijímají a soudruzi František Vaník, bednář a Šebestian Vaník se uvolili, že je ve dvou exemplářích opíší, což bylo s díky přijato.

 

 


První účetní kniha (1908)


V zápise o prvních vkladech je vidět, že se začínalo od 1 Koruny.
 

Ustavující valná hromada

Ustavující valná hromada Stavebního, nákupního a výrobního družstva „Dělnický dům v Přešíně“ se konala v neděli dne 16. února 1908 o 2. hodině odpoledne v místnosti Vojtěcha Draského za přítomnosti 30 členů.                    

„Tak bylo založeno Stavební, nákupní a výrobní družstvo „Dělnický dům v Přešíně“ zapsané společenstvo s ručením obmezeným. Společenstvo má sídlo v Přešíně v okresu blovickém a ustavilo se na stanovách v Přešíně dne 16. února 1908.“

To je uvedeno na úředním souhlasném usnesení ze dne 11. 4.1908.

V říjnu 1909 na mimořádné valné hromadě, za účasti 26 členů, se „Družstvo“ rozhodlo koupit další pozemek, tentokrát od Jana Prokůpka, cena byla 1 čtverečný sáh za 2 koruny. Valná hromada se usnáší, že jakmile bude stavební plocha sklepa, lednice a gruntu od zednického mistra Jana Hlíny z Radošic vyměřena, alespoň lednice by se mohla vykopat a vyzdít. Všemi hlasy bylo též usneseno, že práci vykopání lednice, sklepa a gruntů, též vyzdění, udělají členové „Družstva“ zdarma. Také kámen, cihly a stavební materiál navezou členové zdarma. Jan Skřivánek navrhuje, aby se zjednal posel pro „Družstvo“  František  Draský,  a aby se mu zaplatily 2 koruny ročně. Návrh je přijat. Předseda Václav Vaník končí valnou hromadu s přáním: „by členové byli toho pamětlivi, co přislíbili, že práce některé vykonají zdarma a dle možnosti stavbu Spolkového domu podporovati budou, by se společný podnik zdařil.“

 


Popis od pana Václava Houšky: 1. řada sedící zleva:1 Průcha, 2 Vaník, 3 Vaník (Kalouník),4 Vozka, 5 Vaník Václav - předseda,
6 Linhart, 7 Vaník (Havel), 8 Skřivánek Jan, 9 Pfeffer. 2. řada stojící zprava: 10 Vozka Slávek, 11 Vozka Jan, další jen přibližně: Houška Jakub, Malý Jan, Kybic Jan, Komanec Matěj, Kraft Josef, Dubský František, Mík Jan, Šlejska Vojtěch, 17 Šimek, 19 Prokůpek.
3. řada zleva: Houška (čp.36), Draský Vojta

 

Stavba „Spolčáku“

Na další schůzi 1. října 1910 se domluvila objednávka stavebního materiálu:

Vápno se objednalo od firmy Karel Klement vápenice v Sušici (1. třída kusového vápna, 1q za 1 korunu 65 haléřů), objednávku cihel a písku zajistil majitel cihelny Jan Šimáně ze Zahrádky, zakoupení potřebného množství dříví tesařský mistr Josef Skala ze Sedliště, tesařské práce zadány Václavu Bystřickému z Chynína (za 330 K), truhlářské práce a natěračské práce zadány F. Sedlákovi z Louňové (tyto práce vyšly jako nejlacinější). Tašky falcovky na střechu se objednaly z Radnic (dodání do 14 dní). Bylo zakoupeno dřevo a kamenné kuny na oplocení celého pozemku (jaro 1911).
 


Žádost o stavební povolení (1909)


Další zápisy ze schůzí nám přibližují problémy, které se řešily:

16. 1. 1910 – Usneseno dopsati do Prahy k dělnické záložně „Úspora“ o zápůjčku potřebných peněz na stavbu Spolkového domu.

6. 2. 1910 – Valná hromada se usnáší by se práce zadávaly jednotlivě, aby byl brán zřetel na jakost materiálu, aby se hledělo dosáhnout nejnižší ceny.

27. 3. 1910 – Každý člen svým podpisem se přihlásí, mnoho-li dá otýpek slámy a zúčastní-li se sekání ledu.

Peníze na stavbu Spolkového domu si lze nejvýhodněji půjčit u Městské spořitelny v Blovicích. Majetní členové ale budou muset ručit za vypůjčku. Jedná se o 6000,- K na směnku na půl roku. Ručitelé: Václav Vaník (čp.50), Jan Mík (čp.40), Josef Honz, Jan Skřivánek (čp.27), Jan Kybic, Václav Pfeffr, Vojtěch Draský, Jan Vozka, Jan Prokůpek – vesměs domkáři z Přešína.

25. 6. 1910 – Objednává se 6000 ks tašek falcovek therových. Připomíná se, že je třeba vozit stavební materiál, aby se nemusel někdo sjednat.

21. 8. 1910 - Je potřeba do Spolkového domu pořídit zařízení, aby odpovídalo době. Na takové ale nejsou peníze, tak se opatří to nejnutnější (osvětlení, vytápění, inventář, aby se mohlo čepovat pivo). Na obsazení místa výčepníka se dal inzerát do „Nové doby“.

Smlouva určovala, že výčepník  bude prodávat pivo za cenu určenou „Družstvem“ (24 hal. a ven 22 hal. za 1 l), ručí za inventář, bude bydlet ve vykázaných místnostech a další podrobnosti. Pořádané zábavy budou ve správě „Družstva“.

Přihlásil se a s podmínkami souhlasil pan František Vaník, pivovarský bednář z Přešína a 1.10.1910 nastoupil.

Kvůli odebírání piva dojeli dva členové „Družstva“ do Plzence a tam uzavřeli smlouvu na dodávku piva pro Spolkový dům.

Schůze správní rady i valné hromady konaly se vždycky po chalupách. Poprvé se „družstevníci“ sešli ve Spolkovém domě 11.12.1910.

25. 6. 1911 - Připravovala se slavnost na otevření Spolkového domu. Koupilo se 200 sklenic na pivo /dalších 100 sklenic se vypůjčilo / objednala se hudba, pozvali se hosté, všichni se snažili, aby se otevření co nejvíce povedlo. Vždyť to byla výjimečná událost!


9. července 1911 byl Spolkový dům slavnostně otevřen


Slavnostní otevření Splkového domu v Přešíně 9. července 1911.
 

Pan Václav Houška píše:  „…bylo to s velkou slávou za přítomnosti většiny místních obyvatel a pozvaných hostů z celého kraje a dalekého okolí. Byl přítomen i vzácný host poslanec Habrman, /později člen první vlády Československa/. Na vstupní slavobráně Přešína bylo velkým písmem (trochu s nadsázkou, trochu ze symboliky) napsáno: PRAHA – PLZEŇ – PŘEŠÍN

V celkovém zhodnocení výstavby F. Mík ocenil práci jednotlivých členů „Družstva“. Promluvil stručně, a jak bylo zvykem skromně, bez zbytečných plamenných slov. O to víc měla tato akce zviditelnit chudou, malou obec Přešín. Byla to jedinečná ukázka dovednosti, nadšení, skromnosti a umu obyčejných lidí, že když se dokáží semknout a táhnout za jeden provaz, vystaví tak rozsáhlý objekt v tak krátkém čase.

Zahájení 8. ledna 1908 a ukončení 11. července 1911

Dík a úcta patří všem, kteří na této stavbě pracovali, schopným funkcionářům ve vedení, v čele s dlouholetým předsedou panem Václavem Vaníkem čp. 50, nejčastějším jednatelem Janem Prokůpkem, který věrně, dle stanov, všechno zapisoval, a mnoha dalších. Tato ojedinělá akce je zapsána zlatým písmem do historie Přešína!!!“ Tolik pan Václav Houška.


Výhody "Družstva"

Součástí Spolkového domu byla i prostorná prodejna smíšeného zboží potravin, včetně potřeb pro vesnické domácnosti. Prodávalo se za přijatelné ceny v dostatečném sortimentu, což lákalo lidi ze širokého okolí, na příklad až z Čečovic. Nejvíc ale využívali služeb Spolkového domu lidé z Přešína.

Po výstavbě Spolkového domu následovala i výstavba prostorných kůlen na uskladnění potřebných strojů, které zemědělci potřebovali a nemohli si je sami koupit. Stroje zakoupené „Družstvem“ byly řádně evidovány a udržovány pověřenými lidmi. Třeba mlátičky obsluhovali stále stejní lidé, kteří měli za povinnost jejich řádnou údržbu, usazení a celkovou péči při předávání. To zajišťovalo dlouhou životnost strojů.

Strojní park se skládal ze 2 mlátiček. Jednou byla „cepovka“ na mlácení žita (sláma se používala na povřísla). Čistička byla na ostatní druhy obilí, dále to byly elektrické motory, trier na čištění obilí před setím, míchač na moření obilí před setím, šrotovník, drapák na pýr, sečka na obilí, setí jetele a mnoho dalších.

Stroje se půjčovaly za malý poplatek členům i nečlenům „Družstva“. Předpokládalo se, že se stroji se bude dobře zacházet. 

Už v roce 1912 došel dopis od firmy „Jaroš a spol.“ z Prahy, která měla zájem se s „Družstvem“ v Přešíně spojit a vytvořit velkonákupní společnost. Byla tendence spojit družstva československé soc. dem. strany v jednu společnost. Žádost byla odložena na pozdější dobu.


Pamětní deska padlým

28.února 1923 schvaluje valná hromada návrh soudruha předsedy Václava Vaníka pořídit pamětní desku členům „Družstva“, padlým ve světové válce. Byli to: Jan Skřivánek, František Mík a Josef Linhart. Ujednáno objednati desku lepší jakosti za 2100,- K.

Slavnostní odhalení desky proběhlo 23. září 1923

Písemně byli také pozváni zakládající členové „Družstva“, kteří už v Přešíně nebydleli. Hosté se do Přešína scházeli už od samého rána. Přijel i ministr soudruh Habrman, který promluvil v 10 hodin na táboru lidu. V 11 hodin proběhlo slavnostní odhalení pamětní desky padlým družstevníkům. Ve 12 hodin následoval společný oběd a pak ve 14 hodin začala na zahradě Spolkového domu zahradní slavnost s hudbou. Při slavnosti učinkovali i ochotníci z Plzně. Slavnost se zdařila a přinesla do pokladny i nějaké peníze. Bylo rozhodnuto koupit látku rudé barvy na zakrytí desky. Je to tatáž deska, kterou můžeme dneska vidět na stěně Hasičské zbrojnice v Přešíně u koupaliště.

 
 

Vesnice žila dál svým životem a  Spolkový dům, „Spolčák“,byl jeho nedílnou součástí. Většina schůzí správní a dozorčí rady i valné hromady „Družstva“ se konaly právě zde. Hrály se tady různé divadelní kusy, pořádaly se taneční věnečky, všichni chodili do „Spolčáku“ nakupovat, na pivo a na kus řeči…
 

Problémy s pivem

To pivo… začaly se množit stížnosti na špatné pivo, jak u členstva, tak i u jiných hostů. To už se píše rok 1937. Vedení „Družstva“ a později i valná hromada rozhodly, že se pro lepší kvalitu piva postaví lednice. Stavbou byl pověřen zednický mistr pan František Muller z Radošic. Usneseno zřízení porážky výčepníkovi ku provozování živnosti řeznické.

6. 1. 1938 se následkem zdražení piva pivovarem stanovuje cena prodejní: litr za 2K 60 hal. a při zábavě 2K 80 hal.

6. března 1938 je schválen návrh dozorčí rady na vyplácení příštích dividend z nákupu zboží členům 4%.

20. června 1938 předseda ve své zprávě uvádí, že slyšel různé řeči, že výčepník tajně točí Poříčské pivo. Při své nenadálé návštěvě ve sklepě skutečně nalezl prázdný sud od Poříčského piva a hned výčepníkovi vytkl, že jedná proti smlouvě. Protože tím poškozoval „Družstvo“, dostal výpověď.

 
Poslední účetní kniha (1939)
 

Válečné roky

26. května 1940 se pivo zdražuje: 3K 60 hal. přes ulici, 3K. 80 hal. v hostinci. Domluveno nepůjčovati mlátičku do sousedních obcí. Vypláceti členům 2 % na hotovosti nebo ve zboží. „Družstvo“ se usnáší vyplatit  z podpůrného fondu zemřelému členu 300,- K a členu rodiny 150,- K.

26. 11. 1941 je přijat návrh přispět Hasičskému sboru částkou 2000,- K na motorovou stříkačku, odsouhlasen je také dar pro školu ve výši 1000,- K.

Snahy spojit „Družstvo“ v Přešíně s nějakým větším, tady byly od samého počátku. Jak je uvedeno výše, už v roce 1912 se snažila společnost „Jaroš a spol.“ vytvořit společně s „Družstvem v Přešíně velkonákupní společnost. Žádost byla odložena na pozdější dobu. 19. ledna 1944 byla svolána schůze správní a dozorčí rady „Družstva“, kterou si vyžádal pan Diez jako vedoucí Z.K.D. (Západočeského konzumního družstva) z Plzně. Schůze byla svolána za účelem předání „Družstva“ k Z.K.D. v Plzni.

V zápisu z této schůze čteme: „Pan Diez promluvil o tom, že jest stanoveno zákonem slučování malých družstev k družstvům velkým, že je naší povinností se s nimi sloučit. Po svém referátu žádal konkrétní odpověď. Po úvaze všech přítomných členů odpověděl předseda pan Jan Davídek, že jestli to nařizuje zákon, že proti tomu nemůžeme nic dělat, a že se nás nemuseli ani ptát. Jestli tomu tak není, tak bychom si to radši nechali, protože nám z toho vyplývají různé hospodářské výhody. Neradi bychom ztratili to, co jsme si sami svou pílí vybudovali. Pan Diez uznal naše jednání za správné a přislíbil, že se přimluví, že by Z.K.D. převzal jenom prodejnu a ostatní, že bychom si ponechali. Tím by se stali naším nájemcem.“

7. března 1944 proběhla další schůze správní a dozorčí rady. Účelem bylo předání prodejny družstvu  Z.K.D. Plzeň. Protokol z této schůze uvádí: „Pan ředitel Diez přečetl přípis obsahující podmínky převzetí prodejny v řeči německé, který přeložil do řeči české. Pan Janouš prohlásil, že naše „Družstvo“ zůstane, tak jako dosud, naším majetkem, že si na něm i dále budeme sami hospodařit. Z.K.D. převezme jenom prodejnu, a tím bude našim nájemníkem, za což nám bude platit 1200,- K ročně nájmu. Převezme zboží, inventář, které „Družstvu“ zaplatí. To, že se v prodejně nebudou prodávat uzeniny a pivo považoval pan Janouš  ze Z.K.D. za samozřejmé. Převezmou také našeho skladníka Jana Schejbala.“

V dalších letech se zápisy ze schůzí většinou týkají výběru výčepníka. V roce 1949 byla lístky vybrána jako výčepnice paní Josefa Potužníková, nastoupila 15. září 1949.

 

Pokrok se nedá zastavit                                                                                                      

V roce 1950 se „Družstvo“ rozhoduje, jestli sekati i nadále led, nebo koupit chladič. Zápis ze schůze z 16.února 1950 uvádí: “Bylo schváleno zakoupiti chladič.“ Na schůzi 27. září byl jediný bod programu: zaplacení chladiče na pivo. Bylo ujednáno, že členové představenstva a dozorčí rady zapůjčí peníze. Peníze půjčili: Vaník Václav, Dobiáš Václav, Schejbal Václav, Houška Václav, Brožík Josef, Houška Josef, Draský František, Vaník Jaroslav, Davídek Jan, Kybic Jan, další peníze byly vyzvednuty z pokladny „Družstva“. Cena chladiče byla 46 906,- K.

Poslední zápis ze schůze má datum 23. března 1952. Hlavním bodem bylo vybrat výčepníka. Hlasovalo se pomocí lístků, a nejvíce hlasů dostal pan Václav Herejk.

18. září 1952 se konala ve „Spolčáku“ ustavující schůze Jednotného zemědělského družstva. Obyvatelům Přešína myšlenka družstva nebyla cizí, znali ji z praxe. Ale to už je jiná část naší historie.

 

Konec činnosti „Družstva“

V archivu nacházíme Účetní uzávěrku Dělnického domu v Přešíně k datu 11. 5. 1954, kterou pořizuje Likvidační středisko ÚRD (Ústřední rady družstev). Existuje i seznam členů Dělnického domu k tomuto datu, ale jestli se s nimi Jednota nějak vyrovnala, to se mi nepodařilo zjistit. Pamětníci se domnívají, že k žádnému vyrovnání nedošlo.

Dokument se záhlavím Okresního svazu spotřebních družstev Blovice, se sídlem ve Dvorci, p. Vrčeň, adresovaný Jednotě spotřebních družstev Nové Mitrovice, oznamuje, že tato Jednota fúzovala s Dělnickým domem v Přešíně.

Tak se stal „Spolčák“ 11. 5. 1954 majetkem Jednoty
 


Hostinec i obchod fungovaly dál, byly provozovány pod Jednotou.

Pan Václav Herejk a jeho manželka paní Věra Herejková pracovali i nadále v hostinci. Prodávalo se pivo, limonády, pořádaly se tady schůze, taneční zábavy, měl tu vystoupení i kouzelník, hrálo se divadlo. Pan Václav Herejk pokračoval i v řeznické profesi, dělal domácí porážky, když si jej sousedé pozvali. V sedmdesátých letech byl ve „Spolčáku“ také jediný telefon.  Dalo se volat na výzvu, to znamenalo, že se oznámila hodina, kdy zavolám a v tu dobu tam čekal někdo z rodiny. Nebo se nechal vzkaz a paní Herejková ho rodině doručila.

V obchodě se střídaly prodavačky. Dlouhou dobu tam prodávala paní Barbora Štiková z Přešína, zřejmě od roku 1950 až do jejího odchodu do důchodu v roce 1974. Obchod byl částečně samoobsluha (to už jsme v roce 1970), takže jsme si do košíčku vybrali něco z vystaveného zboží, a pak se nákup dokončoval u pultu, kde se i vše zaplatilo. Jeden den v týdnu přivezli uzeniny, jiný den zeleninu. A když si člověk chtěl být jistý, že dostane chleba a rohlíky, musel si je dopředu „zamluvit“. Obchod také sloužil jako výkup. Najednou byl v obchodě velký voňavý sud plný malin. Pamatujeme si i velice úslužnou paní prodavačku Vlastičku Tolarovou ze Železného Újezda.
 


Spolkový dům v 80. letech 20. století

 

Spolkový dům po roce 1989

Po roce 1989 se někteří lidé snažili, aby Jednota „Spolčák“ vrátila. Tehdejší zákony ale neumožňovaly vracet majetek organizacím. Navíc „Spolek“, který byl před rokem 1954 majitelem, už neexistoval. Jednota prodala „Spolčák“ panu Ladislavu Herejkovi, synovi posledních provozovatelů hostince. V roce 1999 založil pan Ladislav Herejk společně se synem Radkem firmu Řeznictví a uzenářství Herejk s.r.o., se sídlem v Přešíně  64.

 

Co tedy „Spolčák“ pro Přešín znamenal?

Byla to odvážná a pokroková myšlenka postavit si „Spolčák“.

Jeho existence je důkazem toho, že když lidi spojuje stejná myšlenka, dokážou neuvěřitelné věci. Budovatelé si splnili svůj původní záměr, postavit místo, kde se budou moci svobodně scházet a vyjadřovat. „Spolčák“ byl také centrem kulturního dění, konaly se tady schůze, taneční zábavy, hrálo se tady divadlo, lidé se měli kde sejít a popovídat si, ať už v hospodě nebo u krámu (kolikrát jsme na zeleninu u krámu čekali i přes hodinu, a to se probralo všechno možné).

Nezbývá než i dneska obdivovat naše předky, kteří svůj nápad dovedli s velkým úsilím dokončit.

A to se nepovede každému.

Pro www.obec-cizkov.cz
Libuše Bulínová

Zakládající členové.
Slavnostní otevření Spolkového domu v Přešíně dne 9. července 1911.
Spolkový dům v Přešíně v roce 1935.
Spolkový dům v Přešíně v 80. letech 20. století.
Zápis z první schůze 8.1.1908
1908 - První účetní kniha
1909 - Žádost o stavební povolení
1939 - Poslední účetní kniha
1940 - Poslední zápis v účetní knize.
1954 - Sloučení Dělnického domu v Přešíně
1954 - Pokladniční účet
1955 - Východisková bilance Dělnického domu v Přešíně.

Prameny:       

Archiv Blovice  - Protokoly ze schůzí
Dokumenty zapůjčené panem Václavem Sakem, Přešín čp.27
Paměti pana Václava Houšky, Přešín čp. 35
Fotografie zapůjčil pan Josef Skřivánek, Přešín čp. 23
A také dokumenty nalezené v čp. 25 (bývalý MNV)